Temný anjel

Na film s Lundgrenem překvapivě dost dobrá béčková zábava, A i toho Lundgrena to tady baví, jinde jsem ho projevit tolik emocí snad ani neviděl. Craig R. Baxley je "král" televizních filmů, ale kdo ví proč, i přes tu levnost mě jeho výtvory většinou baví. Dark Angel nebo ještě lépe I Come in Peace má dobrý základ pro klasické průměrné sci-fi béčko tehdejší doby. Tohle má navíc vtipný (trapný) hlášky a i přes jistou temnost to má takový oddychový vibe, možná i díky špičkující se ústřední dvojici.a srandovnímu záporákovi, (08.01.2019)

Dobře Dolphe vole, život se nikým nesere, tak proč by si měl mimozemšťan myslet, že on je vyjímka. Opravdu musím Dolphíka pochválit, pokud dojde na bitky nedává moc šancí a okamžitě šéfuje situaci. Film příjemně utíká, nuda nehrozí, hláškuje se, akční se, zkarátka jednoduchej, ale poctivej scífko - akčňáček z dob, kdy ještě akční filmy necenzurovali učitelé z mateřských školek. (04.07.2013)

Když jsem byla ještě malá, světem nezkažená, roztomilá a důvěřivá dívenka, bráška mi pustil podle něho príma film. Jak já jsem ho nenáviděla. Dlouhé noci se mi zdálo o blonďatém andělovi, který mi udělá díru mezi oči. V té době jsem si nevšímala, jak Dolfíkovi sluší to bíle triko. Každopádně po tolika letech je příjemné si připomenout dětské děsy a při pohledu na vraždící cédečko utírat nostalgické slzy, protože v té době jsem měla jen walkmana. Takže tím chci říct, že mám s Temným andělem spojené vzpomínky, proto ten film mám tak ráda. Vždyť mimozemšťan stále hláškující „přicházím v míru“ těsně před tím, než z vás „udělá“ drogu, je věru zajímavá myšlenka.. K tomu si připojte tvrdého ale sympatického Lundgrena (kterému opravdu to bíle tričko tak slušelo) a máte skvělé odpočinkové béčko :o) Když ho miluješ, není co řešit! (10.02.2011)

Spíš než Adolfa Lundgrena si pamatuju Mathiase Huese, toho věčně opomíjeného tvrďáka s tak hnusným ksichtem, že role záporáků jsou mu osudem. Nejinak tomu bylo i v tomto postarším sáj fáj. Měl takové udělátko, kterým šlo docela solidně z člověka vysát endorfin, totiž hormon štěstí, na kterým frčej v galaxii Arkana. Nic víc, z toho už pak nikdo nevymáčkne. Nostalgie ovšem slušná. (27.04.2014)

Klasický mustr - k policejnímu světákovi dají do služby vysírku z kanceláře, tady ovšem ozvláštněný prvky sci-fi. Ten konec už byl zase moc tahání za bačkoru (tou galaktickou pistolí se to na můj vkus příliš zjednodušilo). Potěšil dabing (Soukup, Trávníček) z dob začátků svobodného vysílání, určený pro kina, a z dílny Marie Fronkové. (07.07.2015)