Temný anjel

Když náhodou potkáte urostlého Dolpha Lundgrena s bouchačkou v ruce, tak vezměte jed na to, že nahání ještě víc urostlého mimozemského vetřelce, co trochu víc ujíždí na endorfinu. Matthias Hues je oním mimozemským návštěvníkem, a kdo si ho pamatuje z béčkových akčních opusů, dá mně za pravdu, že jeho démonický zjev hned tak někdo netrumfne. Tenhle film taky jen tak něco netrumfne. Je centrálou opravdu mimořádně vybroušené blbosti. Sice motorový olej je chytřejší než já, ale tady se stalo, že mě ta blbost přeprala. Lundgren film netáhne, ale Hues ano. Akční scény jsou céčkové kvality, a jako kvalitní scifi si to za rámeček televizní nešika Baxley nedá. Na tomhle filmu se dá dost zasmát víc, než třeba na nějaké komedii. Dost seriozně se to bere, a jako film na tehdejších vhs, to bylo přímo ideální pro zasvinění hlav. Dnes tenhle film možná ztratil i tu úsměvnou kvalitu, co z něj tehdy tryskala. A tak snad jen poznatek o endorfinech, možná obohatí případné zájemce o navození pocitu štěstí. S tímhle filmem to štěstí sedne i na vola. A pro našince ještě sdělení, že Jan Hammer dodal celkem zajímavou a pro něj typickou hudební složku. 0% (04.08.2012)

-Na silnici, na silnici...a...na chodník, na chodník!- Poprvé v kině se mi film velmi líbil, po letech se mi zdá o něco slabší, i když poslední třetina je slušná jízda. Do střetu překupníků drog s policií se připlete mimozemšťan, co poměrně drsným způsobem získává cennou látku z lidí - endorfin. Jack má plné ruce práce už proto, že jako parťáka mu přidělí pedanta, blbce a svini v jednom, agenta Smitthe. Dost mrtvých, divoké automobilové honičky a především exploze - v tomhle filmu vybuchne snad úplně všechno. V některých scénách připomíná film Predátora 2, ten vznikl ve stejném roce. Tak těžko říci, zda někdo od někoho opisoval. Doba, kdy se počítače ještě téměř nepoužívaly... 3,5* (06.09.2024)

"I Come in Peace" Temný anděl v podání Matthiase Huese funguje spolehlivě a tohle béčko jsem nikdy nedokázal dostat z hlavy. Zamačkávám slzu, když si vzpomenu jak mě podobné filmy, jako dítě, pomáhaly formovat. Když bych to shrnul: fantasticky zapamatovatelný záporák, hláškující hlavní hrdina, nesmyslně monstrózní přestřelky (často až nelogické) a halda výbuchů. Sečteno podtrženo: před 20 lety 100% zážitek. Dnes 60% (19.11.2018)

Kdybych se nerýpal v Dolfiho filmografii, nejspíš by mě tohle prvotřídní béčko navěky trestuhodně minulo, a to by byla fakt škoda. Dolfimu trochu přebarvili palici (povedlo se, vůbec by mě to nenapadlo, kdybych ho neznal), za parťáka mu dali protivnýho a přitom hodně originálního záprtka od federálů, a proti němu postavili nejenom drogovej gang namyšlenejch a hnusnejch yuppie hajzlíků, ale i jednoho fakt impozantního emzáka, kterej sice furt "přichází v míru", ale přitom krágluje jednoho člobrdu za druhým. Kvůli endorfinu. Ale to by bylo na dlouhý vysvětlování, radši si to pusťte sami, doporučuju všema deseti. "I come in peace." "And you go in pieces, asshole!". Boží! (07.02.2024)

Spíš než Adolfa Lundgrena si pamatuju Mathiase Huese, toho věčně opomíjeného tvrďáka s tak hnusným ksichtem, že role záporáků jsou mu osudem. Nejinak tomu bylo i v tomto postarším sáj fáj. Měl takové udělátko, kterým šlo docela solidně z člověka vysát endorfin, totiž hormon štěstí, na kterým frčej v galaxii Arkana. Nic víc, z toho už pak nikdo nevymáčkne. Nostalgie ovšem slušná. (27.04.2014)