Réžia:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Ján Klimo (rozprávač), Hana Meličková, Jozef Kroner, Margit Bara, Hannjo Hasse, Ladislav Chudík, Karol Machata, Emília Vášáryová, Ivan Mistrík (viac)Obsahy(1)
Filmová adaptácia rovnomennej divadelnej hry Petra Karvaša. Dramatický príbeh malomeštiackej rodiny Kubišových, ktorej členovia pokiaľ už priamo nekolaborujú s Nemcami, túžia aspoň prežiť vojnu v bezpečí. Vážnym ohrozením sa pre nich stáva návrat zraneného syna Juraja, ktorý bojuje s partizánmi. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (94)
Komorní drama z okupace. 1) 44letý Jiří Krejčík ukázal své režisérské mistrovství ve výborně napsaném příběhu z okupace Slovenska nacisty. 2) Zaujal mě 38letý za stařešinu rodu namaskovaný Jozef Kroner (otec Valentin Kubiš), 27letý fešný Ivan Mistrík (partyzán Jurko Kubiš), 41letý Hannjo Hasse (německý velitel Brecker), ale všichni zúčastnění hráli skvěle. 3) Nemám věru rád uživatele, kteří bezúčelně spoilerují celý film ve svém komentáři (zde troufalka, tonho, Schlierkamp, Vesecký + další částečně). Chápu, že vlastní ego nutí některé komentátory se předvádět co nejvíce, ale měli by pochopit, že na film se díváme kvůli filmu a ne kvůli doprovodným komentářům. ()
Netvrdím, že tento film je zlý, ako psychologická štúdia a napínavá dráma funguje (na svoj vek) prijateľne, ale mne asi chýbajú bunky pre staré slovenské filmy, v ktorých herci prehrávajú jedna radosť - keď sa šepká, tak najzlovestnejšie, keď sa súcíti, tak najplačlivejšie a keď sa mlčí, tak srdcia búchajú až rebrá praskajú... ()
Poručík Brecker: „Áno... syn je pýcha! Matky a otcovia môžu mať dcéry, vlasť - má vždy synov! Dcéry zbožňujeme, ale na synov sme pyšní!“ Povstalecká história. Otec (Jozef Kroner), čo nepreriekne jednu dlhšiu vetu. Vnútorný rozpor medzi ostatnými členmi rodiny, akoby predstavovali celý slovenský národ. Keď gardista, tak na sto percent, keď partizán, taktiež. Dcéra, čo sa s fašistom „zapredala“, lebo z toho vyplývali určité výhody. Jej muž, ktorý o tom vie, ale mlčí. Dielo plné protikladov – pokojný večer narodenia Pána musel ustúpiť vojne a vraždeniu. Spoločný menovateľ všetkých postáv – strach. Tragický záver, typický pre filmy o druhej svetovej vojne. Cítim z filmov natočených po Víťaznom februári, že už nebolo možné zaujať vlastné názorové stanovisko, ak by nebolo zhodné s propagovaným. A to mi na tomto diele vadí, tá čiernobielosť, kňaz, čo zapredá svoje ovečky, lekár, ktorý sa zdráha pomôcť. ()
Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý! ()
Kvalitní psychologické drama z posledních vánočních dnů roku 1944. Malý spolier: Maloměštácká rodina Kubišových (jak příznačné jméno) touží přečkat konec války bez úhony a v bezpečí, avšak vážným ohrožením pro rodinu se stává návrat jejich zraněného a zbídačeného syna Jurka (Ivan Mistrík), který bojoval na straně partyzánů proti okupantům. Konec spoileru. Režisér Krejčík se dva roky po skvělém "Vyšším principu" a se dvěma stejnými herci (Hanjo Hasse-officír a Ivan Mistrík) pustil opět do válečné tématiky a opět to byl pokus zdařilý. Dusná atmosféra (např. ta u piána), všeobecný strach, skvělá, hluboká psychogická studie jednotlivých postav, trocha patosu neuškodí a tradičně vyhrocený konec. To byly asi hlavní klady filmu spolu s Liškovou hudbou. Ta paralera v přítomnosti idyly vánočnoch svátků v boji s odporným koncem fašismu, tu byla nastiněna velmi dobře. 3,5/5*. ()
Galéria (6)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (11)
- Na polnočnú omšu sa ide do kostola sv. Kataríny v Banskej Štiavnici. Samotná omša v kostole sa však točila v dominikánskom chráme sv. Egídia v Prahe - Starom meste. Na začiatku znie "Missa alma Nox" od M. Schneidera Trnavského. (tatka)
- Jozef Kroner byl o 24 let mladší než jeho filmová manželka Hana Meličková, dva z jeho tří filmových synů byli prakticky stejná generace, Ladislav Chudík byl stejně starý jako Jozef Kroner a Karol Machata jen o 4 roky mladší. (kamals)
- Film sa natáčal vo formáte Cinemascope. (lilina133)
Reklama