Polnočná omša

Úplne na päť hviezd vygradované mi to neprišlo (nepretržitý  nervák Obchodu na korze je tam počas ukrývacej scény možno raz), ale je to skvele zahrané, a v úvode a závere riadne nemilosrdné. A kamerou v interiérových scénach mi to miestami pripomínalo Kalatozova. Raz by som to chcel vidieť v kine. 90% (30.08.2022)

Veskrze kvalitni filmarina a vyborni herci, ale je to az prilis okate ve snaze zdimat emoce (jeste ve vetsi mire nez u rovnez precenovaneho VYSSIHO PRINCIPU). Vylozene problematicky je pak samotny namet, at uz absurdnosti premisy (dva bratri jako polarni protiklady a treti presne na pul cesty mezi nimi), ci naroubovanim tendencni kritiky katolicismu. (15.05.2020)

Dramatický příběh z doby Slovenského národního povstání. Mrazilo mě jak se museli lidé na esesáky usmívat a pokrytecky jim projevovat přízeň, když už před nimi nemohli prchnout. Jinak by stěží přežili. A jak to okupanti přijímali a považovali snad za zasloužené a upřímné projevy náklonnosti. Děkuji uživateli Schlierkampovi za podrobnější rozbor, protože jsem se v němčině ztrácela. Být u filmu titulky, dám plný počet. (27.02.2014)

Poručík Brecker: „Áno... syn je pýcha! Matky a otcovia môžu mať dcéry, vlasť - má vždy synov! Dcéry zbožňujeme, ale na synov sme pyšní!“ Povstalecká história. Otec (Jozef Kroner), čo nepreriekne jednu dlhšiu vetu. Vnútorný rozpor medzi ostatnými členmi rodiny, akoby predstavovali celý slovenský národ. Keď gardista, tak na sto percent, keď partizán, taktiež. Dcéra, čo sa s fašistom „zapredala“, lebo z toho vyplývali určité výhody. Jej muž, ktorý o tom vie, ale mlčí. Dielo plné protikladov – pokojný večer narodenia Pána musel ustúpiť vojne a vraždeniu. Spoločný menovateľ všetkých postáv – strach. Tragický záver, typický pre filmy o druhej svetovej vojne. Cítim z filmov natočených po Víťaznom februári, že už nebolo možné zaujať vlastné názorové stanovisko, ak by nebolo zhodné s propagovaným. A to mi na tomto diele vadí, tá čiernobielosť, kňaz, čo zapredá svoje ovečky, lekár, ktorý sa zdráha pomôcť. (02.02.2023)

Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý! (23.08.2009)