Prodavač humoru

Uvádět u snímku v první řadě, že se jedná o komedii, mi nepřijde právě nejlepší, protože v první řadě je tenhle Krajčíkův film psychologickým dramatem. Julius Satinský je v roli muže, který je stíhaný osudem, tedy hlavně lidmi, naprosto skvělí, a mnozí další herci (hlavně Zedníček) ukazují, že rozhodně máme někoho, kdo dokáže zahrát zajímavé role v dramatu. (08.12.2014)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

- "Dobry den, pane Kandrt. Co se deje? Nic Jozine, nic se prave nedeje, to je ta chyba. Spocitej si je tady. Kolik jich je? 12. Jo, spravne mluvis, 12. Z toho kazdej zivi nejmin 3 dalsi, to je dohromady kolik lidi? 48. Spravne mluvis, 48. Ty lidi chteji zrat! Delam co muzu, pane Kandrt, ale pochopte, nikdo ten Vas ... posranej humor nechce. Jak reknu Kandrt Humor, zenou me svinskym krokem. Je to pres drzku". Realny pohlad do zakulisia soubiznisu vtedajsej socialistickej federacie. Aj ked normalizacne filmy v 1. polke 80. rokov len dodychavali, Prodavac Humoru je stale slusny normalizacny nadpriemer. Film stoji a pada na hlavnom hercovi Julovi Satinskom, ktory uz mal za sebou uspesne filmy /S tebou me bavi svet/, a tak sa rozhodol zahrat si aj pod taktovkou rezisera Krejcika. A film ukazal neprijemnu pravdu o soubiznise byvalej socialistickej federacie. Zaroven aj ukazal, ze pod pozlatkom normalizacnych plytkych estrad sa skryva svet korupcie a otrasnych intrig. Film je drama, fakt ako komedia tu nesedi ani omylom, Petranek nema zaujem ani o sex, napokon drahe slecny a zeny, Petrankov fuz je antieroticky. Proti erotike. Tu musim napisat, ze aj pocas normalizacie som estrady doslova nenavidel, a z toho uhla pohladu aj pisem /u mna vzdy viedol Karel Gott alebo Alla Pugacevovna/. A ta nenavist k estradam ostala vo mne doteraz. Vyborne dialogy su tiez prinosom : "Sakra, to jsou palety! Kterej vul kalkuloval ceny? Vy osobne, pane Petranek. Nashledanou". Sudruhom pochopitelne nevyhovovalo zobrazit realny svet intrig a korupcie vo vtedajsom soubiznise, a tak film putoval do trezoru /ze tam nasiel aj kultove Kladivo na Carodejnice, je momentalne vedlajsie/. Prodavac Humoru sa zacina ako komedia, ale postupom sa meni na psychicky teror a krasne ukazuje "uroven" estradneho humoru. Humor na cestach- pesnicky, vtipy, tance . ktorymi ale ludia pohrdaju, nikto to nechce. No a na com zalezi, je to, ze film Prodavac Humoru je prekrasnou vypovedou o plytkych normalizacnych estradach a urovni "zabavy", ktoru ponukala vtedajsia vladnuca moc. 89 % (27.07.2013)

Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita. (28.06.2018)

Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. (02.08.2010)