Prodavač humoru

Nejvíce zkonzumovaných párků na délkový metr filmu, buben, co toho hodně zažil už u majora Zemana, Satinského antierotický knír, který znechucoval veškeré scény se sekretářkou a tou čechofrancouzkou, a to není zdaleka všechno. Děj poněkud nelogický - Satinský se bojí, že ho vyhodí z onoho skvělého místa obchodního zástupce, "protože by nic jiného nesehnal" (v socialismu? s jeho univerzální větou "nejsou lidi"? kdy větší plat než on měla i prodavačka na benzínce?). A proto uplácí i tisícovkou, aby udal představení, za které dostane tak maximálně stovku ve výplatě. A bojí se výhrůžek člověka, který ho chce udat pro přijímání úplatků, které mu sám dával. Poněkud směšné. A nenapadne ho nejjednodušší řešení, když nemůže za boha nikomu prodat skvělé představení "Humor na cestách", proč s ním nejde k čertu? V pekle by tuhle produkci brali ďáblíci všemi deseti, minimálně 60 představení do měsíce by pořádali, protože jen máloco dokáže nešťastníkům dále zpříjemnit pobyt v kotlech jako toto. (19.01.2013)

60% — Zajímavá sonda do zákulisí socialistické kulturní agentury a tehdejšího zábavního byznysu vůbec. Geniální ztvárnění šmíry nejhrubšího zrna v podání dr. Ivana Vyskočila, jeho „Ane, ane, ane, ane, anekdoty, ty má každý rád, ane, ane, ane, ane, anekdoty dovedou rozesmát“ vycházejí z reálného základu (heslo: Štuchal). (09.03.2016)

Zaujímavé je, že koncepcia príbehu je postavená na tom, že ak niekto (aj keď pod nátlakom zhora) akceptuje hlúpu estrádnu zábavu ako vzorový model osvety, ostáva ako tak čistým, pokiaľ nezoberie hmotný úplatok. O tom sú všetky tie smiešne scény, kedy priamo do bytu sú dodávané pivá a neviemčoešte, ktorý "statočný" kulturträger v úvode neznáša a pchá všetky jemu podsúvané peniaze a veci do vrecák späť úplatkárom. Neskôr do bahna korupcie zabŕdne, navyše doma mučený veliteľkou koncentračného tábora. Július Satinský svoje pracovné i domáce peklo stvárnil bravúrne. Povisnuté volie oči a mrožie fúziská k takejto rezignovanej postave viac než svedčia. Naviac ak v minulosti si zrejme predstavoval inú realitu umeleckého kultúrneho rozvoja v socialistickom Československu. Estráda, ktorá prekladá všetky epizódy vo filme, prekoná veľa z najhorších očakávaní. Ale zrejme ako u koho - o čom svedčia nadšene rozžiarené očká a úsmev na tvári Jožinovej (to jest Satinského) dcéry, dychtivo hltajúcej ďalšiu porciu výkalov zábavnej, transvestitne pôsobiacej show. Poznámka: Vrátim sa k úvodnej vete komentára. Presvedčenie jedného z mojich obľúbených románových detektívov je presne opačné ako u Satinského tuná: "Hotovosť zobral v čase výkonu služby ako policajt vždy. Ak niekto ponúka, bolo preňho plytvaním energie presviedčať takúto osobu o opaku. Pokiaľ však išlo o vraždu, či iné fyzické ublíženie, nebránilo mu podobné "korupčné" jednanie konať vždy v prospech dolapenia skutočného páchateľa. V prvom rade tomuto detektívovi išlo o akési prirodzenoprávne posúdenie správnosti toho, čo sa môže a čo je už za hranicou. Naproti tomu vo filme pôsobí strnulé trvanie na odmietnutí drobnej hmotnej pozornosti ako smiešne v porovnaní so zmierením sa hlavnej postavy s aktívnym osobným kultúrnym vymývaním mozgov: s doslova aktávnym šírením umeleckej sračky. Druhá poznámka: Užívateľ mchnk správne poznamenáva, že dnes sa obchod s kultúrnym brakom presunul do televízie (a na webové stránky, kde okrem masívne šíreného hovnového humoru, na ktorom sa zabávajú milióny aktívnych vysokoškolsky vzdelaných "chytrých" užívateľov je šírený obsah s minimálnou či slabulinkou hodnovernosťou - dodávam ja) a výrazným spôsobom ovplyvnil aj jej verejnoprávnu podobu. Dnes sú na podobných pozíciach nákupcovia audiovizuálnych diel programových oddelení jednotlivých televízií, teda istých úradov propagandy. (01.07.2013)

Nemám z tohto filmu najlepší pocit. Pripadá mi nevyrovnaný a status takmer zakázaného filmu mu na kvalite nepridáva. Režiséra Krejčíka si vážim, ale týmto filmom sa nevyznamenal. Na druhej strane je pravdou, že satirický osteň filmu bol zameraný na javy, ktoré sa vo väčšej miere v kultúre prejavili až neskôr. Neľutujem, že som si film nepozorne pozrel a postupne si zvykám, že televízny prijímač je prístroj, s pomocou ktorého sa ku kvalitným filmom nedostanem. (19.05.2021)

Smutně surové. Divíšková jako ultra čarodejnice, i když musím přiznat, že si za to Jožin mohl sám. Hodně jsme se u sledování napřemýšlel, protože jsem v televizi propásl začátek a viděl to až od okamžiku, kdy Petránek byl šikanován. Takže mi vrtalo hlavou, když jsem si film pustil od začátku, jak se mohl z výsostné pozice takhle propadnout. Film krásně reflektuje situace, které velmi dobře znají všichni pracovníci MKS a podobných organizací vytvářející socialistickou kulturu. Satinský skvělý a Ivetta Kornová moc pěkná. (04.02.2022)