Black 47

Klasický westernový syžet zasazený do západního Irska v nejhorším roce velkého hladomoru. Veškeré žánrové propriety jsou zde sice přítomny, ale působí zcela přirozeně a v rámci scénáře fungují na výbornou. Příběh je sice jednoduchý a přímočarý, což ale není vůbec na škodu. Naopak, úsporně načrtnuté charaktery, ostře vyrýsované kontrasty mezi dobrem a zlem a nádherně nasnímané, leč zoufale bezútěšně reálie hrabství Connemara onoho "černého" roku 1847, se ke zvolenému žánru perfektně hodí. (17.11.2018)

Docela slušná procházka po Irsku, které je okupováno Brity se všemi hrůzy, které k tomu patří. Hlavní hrdina je sympaťák a v akci je docela šikovný, s nožem to tam docela pěkně řeže. Hugo Weaving tradičně slušný, má to trochu levnější vizuál, sychravé počasí i přírodu, finále pěkně akční- na podívání a dozvědění se něco o Irské historii určitě zajímavé. 6/10. (29.09.2021)

V polovině devatenáctého století postihl Irsko velký hladomor. To bylo v té době součástí britského impéria a Angličané do regionu moc neinvestovali. Vlastnili však zde velké množství půdy, kterou pronajímali většinou chudým irským sedlákům. Základní potravinou v té době byly v Irsku brambory. Jelikož se však používala stále stejná odrůda, napadla brambory v důsledku enormní vlhkosti plíseň bramborová. Ta se šíří vzduchem, takže došlo velmi rychle ke zničení celé úrody. Toto se opakovalo několik let po sobě což způsobilo obrovský hladomor. Problém byl v tom, že majitelé půdy z nichž někteří sami měli dluhy dál požadovali po chudých rolnících platit za pronájem ač neměli jak a čím. Tím se dostávali do dluhové spirály a docházelo k jejich vystěhovávání z půdy a příbytků. Kdo kradl byl věšen nebo dostal jednostrannou jízdenku do trestanecké kolonie v Austrálii. Chalupy byly ničeny aby se nedaly obývat. K hladu se přidaly nemoci jako tyfus, úplavice, kurděje a cholera. Odhaduje se, že z celkové populace zemřelo 20% obyvatelstva. Kdo nezemřel, hledal štěstí v Americe nebo Kanadě kam se na vratkých často dříve otrokářských lodích vydávali hledat štěstí tisíce Irů. Dopluli však jen někteří. A ani ve vysněné Americe se všem nedařilo dobře. Po zimě roku 1845 však počet migrantů prudce vzrostl. V roce 1850 bylo 26 procent obyvatel New Yorku irského původu. Žilo zde více Irů než v irském hlavním městě Dublinu. Např. americký prezident John F. Kennedy a Henry Ford jsou přímí potomci irských přistěhovalců. ----- Děj filmu nás zavádí do kruté zimy roku 1847, kdy se z války v Afghanistánu (ano to je ta, kde i Britové dostali na prdel) domů vrací mladý voják. Zde se pak střetává s přímými důsledky hladomoru i s naprosto bezohledným a arogantním jednání úřadů podléhající koruně. Po zjištění, že již nemá rodinu, rozhodne se ji pomstít. Děj filmu je velice jednoduchý a je to takový v podstatě western srovnatelný třeba s australským filmem Tracker. I tento film je velmi syrový, temný a čiší z něj doslova zima. Velmi chválím kameru, perfektní dobové reálie i fakt, že ve velké části filmu se mluví irsky. Řada z diváků jistě už slyšela o neúrodě brambor v Irsku i o irských migrantech. Sám slavný Titanic jich ještě v roce 1912 vezl plné podpalubí. Jak ale strašná situace v zemi byla mi ukázal až tento film. Angličané se k této zemi ve svém područí v době hladomoru chovali opravdu hanebně. Trochu mi to připomnělo hladomor na Ukrajině v roce 1933, kdy Stalin nechal obylí z Ukrajiny vozit do Ruska. Rok 1847 není zas tak vzdálenou dobou v dějinách Evropy a už jen z tohoto důvodu doporučuji film vidět! * * * * * (09.01.2019)

Díky filmovým bohům za to, že má dneska ještě někdo gule točit venku a nechat herce vyválet v blátě a hrát (Gonzálese nepočítám, ten tím máchá jak paporem, a v tomhle filmu žádnej nesmrtelnej "Meresjev" není). Kdykoliv dám přednost tomuhle stylu před jakoukoliv Jupiterou nebo X onanií nebo Jurským prdem. (23.11.2018)

Irsko 19. století...a veškeré utrpení té doby v této zemi. Nemyslitelné bylo myslitelným v této zemi však zrovna tak ve století sedmnáctém, jako i osmnáctém. To devatenácté se od těch předchozích lišilo pouze tím, že již existoval rozvinutější tisk a od jeho druhé poloviny také světlo světa spatřil telegraf... Aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat události k nimž v Irsku v devatenáctém století došlo, v porovnání s tím, co Britské impérium spáchalo a čeho se dopustilo v koloniální Indii, jde o deci krvavých slz a utrpení již pouze přilitého k objemu téhož po okraj naplněné pomyslné rohové vany... Nicméně, historie je to nejdůležitější, co musí býti stále připomínáno, vyučováno a nikdy nesmí býti zapomenuto. Neboť jak je již více než dva tisíce let po celém světě znám varovně vztyčený ukazováček doprovázen výrokem, jenž zazněl v síních učení Filozofie v Athénách: "Kdo není pamětliv a znalý historie státu a světa, bude nucen ji prožít znovu!" ... 80% a 4 hvězdy. (03.03.2019)