Svatba jako řemen

Svatbě jako řemen som už niekoľkokrát menil hodnotenie a je načase , aby som ho ustálil na štyroch hviezdičkách. Pri zbežnom pohľade je to obyčajná sranda, z ktorej si divák zapamätá Pucholtove hlášky a množstvo postavičiek, ktoré medzi sebou rozohrávajú samovoľne sa komplikujúcu hru. Ale pri reprízach začne vnímať aj náznaky a inotaje ukryté pod zdanlivo banálnym povrchom. Tvorcovia tej doby sa vypracovali na majstrov odkazov, ktoré mali ostať pre cenzorov skryté a pre diváka prístupné. Obávam sa, že schopnosť dešifrovania týchto odkazov u mladšej časti diváctva postupne vymizne ako nepotrebná. (09.03.2011)

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti. (06.06.2016)

Pokud na něco sedí název: hořkosladká tragikomedie a trefná satira poměrů ve společnosti, potom je to bezesporu tento snímek Jiřího Krejčíka. Řeší se tu sice znásilnění jedné ženy, nicméně tím kdo byl „ znásilňován“ byl český národ (lidé). Jedním slovem (téměř) geniální. Tím myslím od kamery, režie, tak především scénářem Zdeňka Mahlera a konče vynikajícími hereckými výkony Vladimíra Pucholta ( škoda ho zubaře jednoho, film v něm hodně ztratil), Jana Vostrčila., Jiřího Hrzána a takhle bych mohl pokračovat stále dál a dál... Při sledování těchto typů snímků se člověku derou do úst slova: zlatá 60.-tá uvolněná léta. Zní to sice jako fráze, nicméně to byla skutečnost. Mám rád tyhle „ Formanovské“ charaktery. Muselo být pro všechny skutečnou slastí tvořit v těchto uvolněných podmínkách a době bezvládí. Důkazem budiž filmy, které v tomto období vznikaly. Škoda, že to trvalo tak krátce a už vůbec se nebudu zmiňovat o tom, co následovalo poté. p.s. „nevím, jestli se amnestie vztahuje i na znásilnění“ (11.03.2011)

Ve své době titul znamenal významný mezník při testování hranic umělecké a společenské svobody v zemi. Zdánlivě lidová taškařice o jedné zhrzené přiopilé prodavačce, dvou nadržených chasnících a zvoraném pokusu o znásilnění je totiž plná chytrých dvojsmyslů, narážek a vtípků na účet tehdejšího režimu. Slizký stranický funkcionář, který žádnou sukni nenechá na pokoji, dva povedení příslušníci VB, kteří jsou schopni paragrafy natahovat dle potřeby a s lidskými právy si nedělají starosti, svatba bez ženicha, spousta hlášek a komických postaviček vytváří dohromady zábavný koktejl, který ani po letech neztrácí na půvabu. Spolu s Vyšším principem asi nejkvalitnější část Krejčíkovy filmografie. Přítomnost Pucholta a Vostrčila připomíná práce Miloše Formana, minimálně schopnost využívat trapnosti obyčejných lidí a střílet si z jejich nedokonalosti oba režiséři sdílejí beze zbytku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)

Něco víc než obyčejná komedie. Výborná zábava, výborné dialogy, výborný výběr herců a jejich výkony ( a to i v menších rolích - např. Zázvorková). Ale na konci divák zůstává trochu rozpolcen, možná i trochu přimražen. Protože to skutečně není obyčejná komedie. Je v tom prostě něco víc. Rozhodně jeden z nejlepších filmů dekády. (31.12.2006)