Svatba jako řemen

Tak mně ústřední téma tohoto filmu (znásilnění) moc...nesedlo. Zkrátka mi nepřijde vhodné, ať už se příběh nakonec vyvine jakkoliv. To ale neznamená, že se mi film nelíbil. Jsou v něm úžasné dialogy, skvělé postavy, vynikající herecké výkony (Pucholt a Vostrčil - dejte ho už konečně do databáze! Zaslouží si to:-) ). Ale na pět to není, protože ať je scénář jakkoliv vybroušený a skvělý, zápletka se znásilněním do komedií nepatří. Teda aspoň já to tak vnímám... (23.11.2005)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

Absolutní herecká elita a vynikající komedie šedesátých let. Tenhle film můžu vidět stále dokola a vždycky se nehorázně nasměju! Pravej poklad! Jiří Krejčík byl nehorázná osobnost!! "Co to máte na ruce, jak se vám to stalo?" "To jsem se škrábl o angrešt na zahradě. Já jsem tam chytal ježka." "Poslyšte, vy máte ale originální opici." :D :D (20.01.2012)

Ačkoliv se tento film odehrává v Poděbradech, které mám rád (snad se nezmění teď po vlivem pražského developreského vlivu), přesto mne tento film moc nezaujal, humor mi přijde zbytečně prvoplánový (na rok 1967 ani moc odvážný v karikování policistů) a příběh nezajímavý, neb by vyšel maximálně tak na bakalářskou povídku na dvacet minut. Vlastně mi přijde, že herci ani nemají moc co hrát. (26.12.2023)

Vymakaný scénář,vtipné dialogy a nejlepší herci své doby - to stělesňuje Svatbu jako řemen,komedii která se doslova vysmívá pánům soudruhům a udělá s vážného činu jako je znásilnění komickou frašku ... Na plných pět hvězd to není,z důvodu pomalu se rozjíždějícího začátku,ovšem zábava k popukání je, jak se děj přesune k příjezdu na svatbu.PS: Hláška zde vynikajícího Vladimíra Prucholta "No co, co, co?!" mě pokaždé dostala do kolen xD (14.11.2009)