Svědomí

To co dělá Svědomí světovou třídou je noirovská atmosféra, za kterou by se ani Hitchcock ve svém nadprůměrném dramatu nemusel stydět. Forma se Krejčíkovi těsně povedla propašovat do našeho filmu, a zafungovala. Tento v československém filmu unikátní styl, naprosto přebíjí určitý rys postav, dnes by se řeklo maloměšťáckou aroganci, která se táhla v dobové kinematografii a následně se masivně promítla v poúnorovém filmovém budování. (25.02.2015)

Výborný a do svojej doby príliš nezapadajúci film. Napriek tomu, že jeho nosnou témou je úloha svedomia a stálosti životných postojov, nie je to film moralizujúci. Opiera sa o jednoduchý dej a realisticky zobrazený silnejúci tlak na hlavnú postavu, ktorému nie je možné odolať. Ak to už ktosi napísal, najväčší dojem na mňa nespravil napriek skvelému výkonu Miloš Nedbal, ale Jan Prokeš, predstaviteľ chlapčenskej úlohy Jirku. Film som videl po dlhšom časovom odstupe a potvrdil som si jeho oprávnené zaradenie do stovky mojich najobľúbenejších českých a slovenských filmov. (05.10.2014)

Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda (07.01.2016)

Jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Nebýt únorového převratu, mohla mít česká kinematografie takových kvalitních a hlavně nadčasových dramat mnohem více. Miloš Nedbal podává životní výkon své herecké kariéry a za pozornost také stojí výtečný Jan Prokeš, kterému v době natáčení bylo pouhých čtrnáct let. Je velká škoda, že tento film zná dnes jen pouhá hrstka dnešních diváků. Zcela nezaslouženě. (04.12.2011)

Silný příběh, v němž se mrazivý, ač neúmyslný zločin dospělého člověka konfrontuje s tradičním školským malérem jeho syna... Nejde vůbec o detektivku, diváci pachatele v obou případech viděli, pátrání je celý čas na mrtvém bodu, takže zdá se, mohou se oba vinníci radovat. Jenže nemůžou, je tu ještě jejich SVĚDOMÍ, jsou tu obrovské výčitky v kruhu rodinném, pracovním i školním vůči těm ostatným. A je tu také přítomný silný vztah mezi rodičem a dítětem, je tu syn, který vidí ve svém otci svůj velký vzor pro jednu krásnou vlastnost: být čestný a spravedlivý. Jiří Krejčík nastoluje témata, která nejsou příjemná, jsou ale důležitá a hodná k zamyšlení. Rozhodně nejde jen o moralizování kolem přiznání se k zlému skutku co nejdřív, ale třeba i (někdy trpké) zjištění dítěte během dospívání, že rodiče nejsou taky bohové, jak jsme si je představovali, ale taky pouze lidé s dobrými vlastnostmi i chybami.                                                                                                 Knižní předlohu jsem nečetl, ale líbí se mi ve filmu výrazný prostor pro seznámení s hlavními postavami v spíše pohodové atmosféře, než dojde ke klíčovému momentu. Přesně vystupňovaný děj v působivém zpracování je zde jednou z předností filmu, díky které mají Krejčíkovy filmy (Probuzení, Vyšší princip, ale i třeba komediální Svatba jako řemen) velký potenciál zaujat diváka i po několika desítkách let od svého natočení. Nezapomenutelný filmový zážitek samozřejmě obohatilo i herecké obsazení, v němž vedle vynikajícího Miloše Nedbala (v jedné ze svých nejlepších rolích) září i 14-tiletý představitel Jirky, Jan Prokeš a mladá, neskutečně šarmantní herečka Irena Kačírková coby milenka hlavního hrdiny. Jako bonus excelentní cikánská kapela v nočním podniku (Jáj, Zuzka Zuzička a Szomorú vasárnap). Opět mě zde fascinuje vizuální stránka s výbornou kamerou a černobílým obrazem protkávaným mnohdy tmavými scénami s prostory osvětlenými byť jen jedním malým světýlkem nebo lampou v pozadí... myslím, že by žánrové zařazení film-noir bylo na místě. (100%)                        (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948)                                                                                                    Podobné filmy ze stejného období: Mrtvý mezi živými (1946), Lavina (1946). (14.10.2017)