Réžia:
Jiří KrejčíkKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Jan Šmíd, Alexandr Postler st., Petr Kostka, Radovan Lukavský, Václav Lohniský, Marie Lukášová (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Film nakrútený podľa skutočných udalostí. V dobe protektorátu a heydrichiády sú za nevinný žartík a kvôli zlomyseľnému udaniu popravení traja študenti maturitného ročníka. Starý profesor latinčiny prejaví verejne nesúhlas s týmto neľudským činom a musí tiež niesť následky. Dej filmu sleduje, ako sa so surovou skutočnosťou politického teroru vyrovnávajú spolužiaci odsúdených a formujú si morálny pohľad na svet, v ranom veku sú nútení zaujímať etické stanoviská a podľa nich často i nebezpečne konať. Vďaka skvelo vystavanému príbehu a hereckým výkonom je film dodnes jedným z najpopulárnejších českých titulov vyrovnávajúcich sa s nacizmom. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (760)
Doteď byl pro mne Vyšší princip pouze položkou v maturitní otázce. Nyní dostal i fyzickou podobu. Na ní mi vadila zejména Skálová a také rozvláčnost děje. Film sice není viditelně natahovaný, ale celou dobu se tak nějak vleče. No a Skálová. Ta mi začala svým pohledem a řečmi, ať už když lovila Ryšánka nebo prosila tatínka, lézt na nervy hned po pěti minutách a lezla po nich úspěšně až do konce... Překvapil mne Hujer jako uvědomělý kolaborant a zejména vysoké požadavky na znalost němčiny... 80% ()
Fenomenální! Brutální důsledky heydrichiády, konfrontovány s lehkou naivitou maturitního ročníku, nikdy nebyly na filmovém páse hmatatelnější. Strach obyčejných lidí vypustit z úst byť jediné špatné slovo, vážení občané, kteří ohýbají hřbet, a ti, kteří si i v nejtěžších chvílích uchovali rovnost vůči sobě samotným. Dokonalý filmový epitaf všem, kteří padli za oběť jedné z nejzákeřnějších pomst, jaké kdy byly vykonány. ()
Dokonalý, mistrovský klenot naší kinematografie. Zničující, kruté a nelidské svědectví o tehdejší době, odehrávající se ve školním prostředí. O její moci, necitelnosti a lhostejnosti. Bezmoc a strach je nejvíce ukazován prostřednictvím hlavních hrdinů, studentů, kterým nebylo dopřáno, aby plně prožili svá bezstarostná, studentská léta. Vše se změní díky jednomu nevinnému, avšak neomluvitelnému žertu, díky němuž se stali nečekaným terčem vyslanců protektorátu, a který bude mít děsivé následky jak pro ně, tak jejich rodinu a vyučujícího profesora, excelujícího Františka Smolíka. Vše se vytratilo a oni přestali být naivními, rozjařenými lidmi, s lehkostí a úsměvy v obličeji, a během filmu se stali těmi, jimž se prožité události nesmazatelně podepsaly na tvářích. Milostné vzplanutí Jany Brejchové ke spolužákovi Ivanu Mistríkovi, tvořící jednu z vedlejších dějových linií, nabývá nešťastných rozměrů právě proto, že vzniklo ve chvíli, kdy již nebylo možno, aby jejich láska dostála svého naplnění. Strhující herectví, velmi hustá a tíživá atmosféra, všudy přítomný strach a zdrcující konec, neodvratitelně završující celý film. ()
Na svou dobu (15 let po válce a okupaci) jde čistě filmařsky o nepochybně nadprůměrné a působivé drama s výbornými (době danými) hereckými výkony, leč ta klišé klišé klišé (!)... Tak těžko se mi tohle dílo hodnotí - vedle nesporných ryze uměleckých kvalit působí dnes již dost rušivě ona době poplatná schémata, živící všechny ty historii vnucované komunistické >protektorátní mýty< - uřvaní zlí němci, hloupí nadutí kolaboranti, zbabělá falešná buržoasie, neoblíbený zlý němčinář - versus andělsky hodný latinář, skvělí a lidsky zralí studenti, prostí čeští občané málem všichni svatí vlastenci... Je to tak falešný a zoufale pokrytecký pohled - černobílý - jako fimový materiál, na nějž je tenhle film natočen... Ty čtyři hvězdičky jsou tedy víceméně z jakési nostalgie a s hodně přivřenýma očima. Možná i trošku pokrytecky... ()
Nejlepší český (československý) plně vážný film, co jsem viděl. Vyšší princip těží samozřejmě z neskutečně zajímavého prostředí a doby. On ty vytěžené drahé kameny ale zbytečně neprodá, on je vybrousí do blyštivé nádhery. Některé okamžiky byly tak napínavé, že jsem zkrátka nevěřil, že sleduji český snímek. Hudba se povedla rovněž na výbornou stejně jako excelentní herci a konec, samosebou, takový, jaký měl být - (i když pravda, ty poslední záběry příliš do důsledků domyšleny nebyly). ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (19)
- Ve scéně před Janiným (Jana Brejchová) domem má německý voják útočnou pušku Sturmgewehr 44, ta však byla do výzbroje německé armády zavedena až roku 1943. Voják dohlížející na dodržování zákazu vycházení bezprostředně po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha tak 27. května 1942 nemohl disponovat podobnou zbraní. (Dekovnik)
- Při závěrečné scéně, kdy latinář přichází do třídy a má k třídě proslov, je vidět, že jsou tři místa volné a ve druhé lavici sedí student vlevo. Při střihu a detailním záběru na lavice však sedí student ve druhé lavici vpravo. (Horryx)
Reklama