Vyšší princip

Je to snad náhoda, ale zrovna včera jsem v komentáři ke Koljovi zmiňoval, že z mého pohledu patří mezi tři nejlepší české filmy. Večer jsem si pak pustil tohle úžasné veledílo, kvůli kterému náhle zbude na Svěráka a spol. jen medaile bramborová. Tohle je totiž hotový nadfilm, dokonalá mozaika poskládaná z tísnivé atmosféry tehdejší doby a z utrpení nevinných znázorněného tak působivě a depresivně, že podobné emoce se ve mně vzpouzely už snad jen v případě Schindlerova seznamu. A v neposlední řadě ty úžasné herecké výkony v čele s vyděšeným pohledem Františka Smolíka, který si prohlášení "Die Sache ist erledigt" vyložil úplně opačným významem- správným, ale bohužel opačným. Klenot nejen české, ale i světové kinematografie! (16.06.2012)

Výtečně vykreslená válečná atmosféra a to zde ani nemusí být krvavá jatka, či jiné násilné scény. Herci podávají slušné výkony. Nejvíce se mi líbil samozrejmě František Smolík. Začátek je trochu chaotický, neboť je nám představováno příliš mnoho postav a než si divák trochu srovná kdo je kdo, uběhne dobrá půlhodinka. V silnějších scénách to občas trochu zaskřípe (příliš křečovité herectví), avšak to je ve starších snímcích celkem běžné. Nesmí chybět nějaké to morální poselství a strhující závěr (rozhlas). Za pozornost stojí i kamerové makrodetaily/nájezdy do obličejů, které jsou překvapivě velmi úderné. (20.05.2006)

Dvadsiateho siedmeho mája roku 1942 bol spáchaný atentát na SS-Obergruppenfuhrera Reinharda Heydricha, zastupujúceho ríšskeho protektora Protektorátu Čechy a Morava. O niekoľko dní neskôr podľahol svojim zraneniam. Nemecká ríša vyhlásila kvôli jeho smrti štátny smútok. Niekoľko študentov pražského gymnázia však toto nariadenie nebralo na vedomie. Robili si z toho žarty. Za toto ich neuvážené konanie ich postihli tvrdé persekúcie a exemplárne tresty. *** (27.06.2018)

Studie strachu, lhostejnosti i nezměrné odvahy obyčejného člověka. Scéna stanného soudu, kdy sekretářka píše rozsudek smrti a žvýká u toho tlustě namazaný chléb se vryje pod kůži jako máloco. Mohu si přitom klást otázku: kdyby otec Jany Skálové dokázal najít odvahu jít na Gestapo včas, mohl přece jen kluky zachránit? Podle mě mohl. Ale nemohl to vědět. Měl to zkusit? Profesor Málek to zkusil. I když, jak řekl Commisar Worliczek, žil ještě v Trojské válce, kde bylo místo pro shovívavost... "Když jsi sužován nepřátelskou mocí, neustup. Chraň si místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké že je to místo? Místo muže." (25.10.2005)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)