Vyšší princip

Vůbec nejsilnější český film, který by měl být neustále vštěpován novým generacím. Naprosto fenomenálně podaný příběh z období nacistů v prostředí obyčejné československé školy. Dokonalá úderná hudba jen dokresluje hrozivou atmosféru, která zde tehdy panovala a vše končí hrůzostrašným koncem, při němž zůstává pusa dokořán, a kterých se tehdy bohužel událo mnohem, mnohem více. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Já protestuji. Tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů, jejich nevinná a čistá krev ať padne na hroby jejich vrahů. 90% (24.05.2012)

Nie je veľa domácich filmov, ktoré som ohodnotil plným počtom hviezdičiek a určite je ešte menej tých, ktoré by si ich zaslúžili viac, ako Vyšší princíp. Pokúšal som sa po 50 rokoch ho vnímať bez vnútorného zaujatia, aby som bol pri jeho hodnotení objektívny. Ale silný príbeh zo zvrátenej doby je silno gradujúci, oslovujúci každú generáciu a nenechá ľahostajnými ani okázalých cynikov. Veď v dobe jeho nakrútenia ešte doznievali výstrely popravovaných nepriateľov inej ríše. A osobností, akou bol triedny profesor z Kosteleckého gymnázia bude nedostatok v každej dobe. (16.10.2012)

I z hlediska nižšího principu mravního (na ten vyšší nemám) je tento snímek skutečně mimořádně působivý. Jenže pro mne vražda zůstane vraždou, ať je spáchána třeba na tyranu a jediné poučení vidím v tom, že by mladí lidé měli lépe vážit své kroky, když kolem nich pochodují těžké kanady. Takže já sice rozumím uznalému nadšení diváctva, ale z mého pohledu se jedná o snímek tak vážnovážný, že ho již nikdy nechci vidět znovu. A to pro film není ta nejlepší vizitka. (19.04.2014)

I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupit. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké je to místo? Místo muže! Citovaný Senecův výrok, ve filmu pronesený titulní postavou, je jakýmsi logem celého příběhu. Příběhu o lidské statečnosti, která je pečlivě skryta za masku apoliticky smýšlejícího člověka. Autor literární předlohy, spisovatel Jan Drda, publikoval stejnojmennou pětistránkovou povídku již na podzim roku 1945. Vycházel z reálné události, která se přihodila v červnu 1942 na gymnáziu v Příbrami. Po přečtení povídky byl režisér Jiří Krejčík rozhodnut dát jí filmovou podobu. Realizací se začal zabývat již na konci čtyřicátých let, Drda však konečnou scénáristickou verzi dokončil až o deset let později a rozšířil ji pro potřeby celovečerního filmu. Příběh nás zavádí do maloměsta v době druhé světové války. Je po atentátu na Heydricha, platí stanné právo a nacisté se mstí za každou malichernost. A právě jedna taková malichernost stojí život tři studenty. Ústředním hrdinou se stává starý profesor zdejšího gymnázia Málek, člověk žijící mimo realitu, uzavřený ve světě antických filozofů. On je tím hrdinou, který se rozhodne intervenovat za uvězněné studenty a zachránit jejich mladé životy. I přes marnou snahu zabránit hrůznému činu projeví svůj občanský postoj v samotném závěru, kdy před celou třídou odsoudí právě probíhající perzekuce nevinných lidí. Smolíkův oscarovaný výkon zcela jistě tvoří jeden z nejvýznamnějších mezníků v historii českého filmového herectví a pro herce samotného představuje dosavadní vrchol uměleckého působení před filmovou kamerou. V rámci precizního Krejčíkova vedení se tu dokázala s obdivuhodnou autenticitou prosadit také generace mladých a začínajících adeptů hereckého řemesla v čele s mladinkou Janou Brejchovou, Petrem Kostkou, Janem Šmídem, Alexanderem Postlerem i Jiřím Kodetem. Zvláštní postavení pak ve filmu zastává osoba velitele místního gestapa (Hannjo Hasse). Ten zde není vykreslen jako primitivní sadistická bestie, ale jako vzdělaný kultivovaný člověk, milující otec a odchovanec skautského hnutí. Jeho poměrně dobrá čeština naznačuje i možnost českých předků. Tento – alespoň vnějškově – bezchybný profil naruší jediné gesto, s nímž odsoudí nevinné studenty na smrt. Krejčíkovi se touto stylizací podařilo vytvořit daleko věrohodnější portrét alibistického vraha, který posílá své oběti na smrt od psacího stolu. Závěrečná scéna popravy patrně náleží k nejsugestivnějším pasážím hraného filmu v celé jeho historii a ve své syrové upřímnosti funguje i cosi jako memento dalším generacím (dramatické okamžiky přelomových let 1968 i 1989). Absurdní vražda mladých studentů, tragická událost, která byla ve skutečnosti součástí mnohem děsivějšího pekla. Snad proto Krejčíkův film zanechává v divákovi i po více než padesáti letech neopakovatelný zážitek. Děsivý a okouzlený zároveň. (02.11.2008)

Je to snad náhoda, ale zrovna včera jsem v komentáři ke Koljovi zmiňoval, že z mého pohledu patří mezi tři nejlepší české filmy. Večer jsem si pak pustil tohle úžasné veledílo, kvůli kterému náhle zbude na Svěráka a spol. jen medaile bramborová. Tohle je totiž hotový nadfilm, dokonalá mozaika poskládaná z tísnivé atmosféry tehdejší doby a z utrpení nevinných znázorněného tak působivě a depresivně, že podobné emoce se ve mně vzpouzely už snad jen v případě Schindlerova seznamu. A v neposlední řadě ty úžasné herecké výkony v čele s vyděšeným pohledem Františka Smolíka, který si prohlášení "Die Sache ist erledigt" vyložil úplně opačným významem- správným, ale bohužel opačným. Klenot nejen české, ale i světové kinematografie! (16.06.2012)