Na zlej strane

Když se vyhořelý Martin Riggs rozhodne vzít si to, co mu patří a zatáhne do toho svého parťáka Vince Vaughna...Blok 99 byl pro mě až příliš béčkový svým pojetím, tohle mi ale sedlo neskutečně. Už dlouho jsem neměl po sledování filmu nepříjemný pocit a není to tím, že se tam střílí ženský do hlavy anebo se hrabe ve vnitřnostech člověka, je to spíš psychologický dopad, kde je krásně vykresleno, že v dnešní hyperkorektní době to odsere vždy ten s dobrým úmyslem anebo úplně všichni. Takové filmy dneska už točí snad jenom Zahler - pomalé, procedurální a s charismatickými hrdiny, kteří jsou ozbrojeni krásným cynismem a sarkasmem. Žádné velké zkratky nebo vysvětlování, spousta věcí vám řečena nebo ukázána není, ale o to větší je to pak síla, když se tne do živého. Např. scéna v bance by neměla vůbec takový dopad, kdyby se před ní neodehrálo to 15 minutové intermezzo s Jennifer Carpenter...Sice mi pořád u Zahlera vadí ty podivné papírové dialogy, kdy nevěříte, že si dva lidé tak povídají a působí to jako jiný vesmír, ale na druhou stranu vám min. tento film nahodí na začátku nenápadně lanko kolem krku a pak až do konce mocně utahuje. Silný zážitek, sedlo mi to. (03.04.2019)

Podobně jako Zahlerův předchozí snímek Blok 99 se děj upíná na téma ochrany a zabezpečení rodiny, ač to může hlavní hrdiny dostat až na cestu do nenávratna. Na špatné straně nabízí chladný a velmi realistický přístup společně s dlouhou expozicí postav, aby divák byl dokonale srozuměn s jejich pohnutkami a dokázal si k nim vypěstovat dostatečný vztah. Ovšem to je dost možná nejspornějším bodem filmu, protože oproti předchozím režisérovým snímkům, kde se tvořila vždy jen jedna lineární expozice pro celou skupinu postav (Bone Tomahawk), či pouze pro jednoho hlavního hrdinu (Blok 99), zde je dlouhý nástin pozadí hned čtyř oddělených jedinců, čímž snímek možná mírně ztrácí tempo, když skáče od jednoho k druhému. Zvlášť když se nemůžeme nabažit zatraceně cool dvojice Vaughn - Gibson, mezi nimiž opravdu fungují dialogy na jedničku. Zahler navíc rozjíždí na dnešní dobu vcelku odvážnou polemiku na téma přehnané politické korektnosti v konfliktu s vymáháním spravedlnosti, za což je ústřední dvojice policistů suspendována a vržena do smrtonostné spirály za hranicí zákona. Syrový a nepříjemný snímek, od kterého ovšem nejde odtrhnout oči. [Sitges 2018] (10.10.2018)

Noirový policejní thriller ze starý školy, který je strukturován spíše jako román než jako film. S odpornými zločinci, výborně napsaným duem policistů, znechucených hyperkorektní, senzacemi a politikou hnanou dobou a smrtícím tempem mrtvé krysy, kvůli kterému se k filmu bude těžké vrátit. Zahler neuhýbá před ničím, vykresluje zločin v jeho nejextrémnějších podobách a do toho ještě stíhá komentář o dnešní společnosti. Jeho vyprávěcí schopnosti jsou nezpochybnitelné a ačkoliv to tempo občas ubíjelo, nedokázal jsem se od žádné scény odtrhnout. Scénáři podřizuje vše ostatní a že je to scénář excelentní a vrstevnatý, plný osobních a komorních momentů, chytrých dialogů, ale i hnusu a nesmyslného a nečekaného násilí - to na jednu stranu působí děsivě reálně, na druhou stranu fascinace mrzačením a zloduchy, kteří se oblékají a chovají jako psychopatičtí superpadouši z komiksu jasně odkazuje na pulp. O té ultra černé, ironické epizodce s Carpenter, kdy jsem nevěděl jestli se smát nebo být naprosto psychicky zdeptaný a fyzicky znechucený, ani nemluvě. Finální pomalu gradující, šíleně napínavá a přitom zcela komorní a procedurální akce je ovšem jasným potvrzením Zahlerova výjimečného talentu. Drsné jako šmirgl papír. A to jsme ještě neviděli adaptaci Špinavých kšeftů na North Ganson Street. 8,5/10 (24.03.2019)

Policejní detektivové Brett Ridgeman (Mel Gibson) a Anthony Lurasetti (Vince Vaughn) budou šest týdnů bez peněz, protože jsou suspendováni ze služby. Ridgeman byl totiž při zatýkání podezřelého příliš násilný, tlačil mu nohou hlavu do požárního schodiště... Příběh má pomalé tempo a nikam nepěchá, ale vůbec ničemu to nevadilo, protože pocitově vzhledem k minutáži film utekl velmi rychle. (24.03.2019)

Bulwark of Broken Dreams. Ve své podstatě triviální, ryze béčkový obsah, ale podaný unikátní slow burn formou. Do toho bezskrupulózní násilí, chytré, lehce knižní dialogy (bez Tarantinovy současné bezuzdné sebestřednosti), nevyzpytatelný vývoj pohrávající si po McCarthyovsku s fatalitou a v neposlední řadě takový ten prostý lidský rozměr s vírou v dobro. Není to parní válec poháněný cílevědomou agresí jako devadesát devítka, ale tu pátou nakonec dám, protože Zahler je jako Gibsonův zoufalý fízl Brett Ridgeman. Odvádí poctivou práci, kašle na politikaření a nemění se s časem.. Ozývají se hlasy, že by se měl posunout jinam. Proč? Nikdo jiný tohle v celovečerním formátu neumí, tak ať s tím klidně dál pokračuje. Třeba na North Ganson Street.. (08.04.2019)