Motýľ: Útek z väzenia

Doba remaková stále neskončila a tak se nám dostává recyklací a nových adaptací všeho, na co si jen vzpomenete, stále dokola. Motýlek patří k těm  příběhům, které byly  prostřednictvím filmových políček odvyprávěny téměř až zcela dokonale a tak je  další pokus zkrátka a jednoduše zbytečný. Proto jsem tuto verzi i docela opomíjel a do jejího sledování jsem se prakticky pustil jen díky výročí úmrtí Henriho Charriera. A de facto se dá říct, že ač platí výše uvedené o zbytečnosti,  Michael Noer alespoň nestvořil nic ostudného.  Co do charismat mi sice pánové Hunnam a Malek  Hoffmana a McQueena nepřipomínali ani vzdáleně a ani co do prostředí jsem si nepřišel jako na vězeňském ostrově. I ta scéna se samotkou tu byla prostě řidší, ale  za přece jen  slušné filmové  řemeslo klidně tu čtyřku obětuju. (05.12.2022)

Je pravda, že kdo viděl verzi z roku 1973, bude asi říkat, že tenhle film je zbytečný. Já to částečně říkám taky. Zbytečnost je to hlavně tím, že to nepřináší skoro nic nového, kromě pár scén/změněných nápadů. Ale naopak tam taky několik věcí nedali. Zpracování prostředí a doby docela dobré, až na Charlieho Hunnama. Bohužel hned od začátku chodí, ksichtí se a chová jak z moderní doby (úplně jsem ho viděl jak v Zákonu gangu). A taky mi nešlo do hlavy to jeho háro, co vždy vypadalo dobře, střižené asi strojkem, i když ho na samotce brali nůžkama na živej plot... Nebudu srovnávat herecké výkony, protože Charlie Hunnam i Rami Malek byli stejně dobří, jak Steve McQueen a Dustin Hoffman, akorát prostě jinak. Takže závěr je, že zbytečnost z tohoto filmu cítit trochu je, ale beznaděj více čišela z té starší verze. (25.01.2019)

Nechápu, že se jedná o tak přehlížený film. Rami Ramek a Charlie Hunnam ukázali ze sebe to nejlepší a já jim za jejich výkony tleskám: Přiznám se, že původního Motýlka jsem neviděla, ale tenhle mě přikoval k obrazovce jako už nějakou chvíli žádný film. Po celou dobu si jen říkáte "Jak tohle sakra někdo může přežít?" Dva roky na samotce, pět let na samotce; ticho, téměř žádné jídlo, jen čtyři zdi a kýbl. Touha po svobodě a silná vůle hrají v takových podmínkách při přežití hlavní roli. Já bych se zbláznila asi po třech dnech. :) Sedl mi i styl vyprávění - žádné tlačení na pilu, ždímání emocí, žádné dlouhé nudné scény. A přesto Papillon zapůsobil. (13.01.2019)

Docela si vytýkám, že originálního Papillona s McQueenem v hlavní roli jsem doposud neviděl. Hlavně, že si jako první pustím nový remake. No nevadí, nemohu zatím porovnávat (časem to ale napravím). Příběh Henriho Charriera je bezesporu zajímavý, obsazení hlavní postavy považuji za správný krok, Hunnama já osobně řadím mezi sympatického herce (přesně i kvůli tomu se mi líbil i Král Artuš). A přítomnost Ramiho Maleka ve vedlejší roli jsem uvítal s otevřenou náručí. Co se týče samotné kompozice příběhu, tak tam to nabídne již slabší momentky. Samozřejmě se objeví velká řada chvil, jež vás dokáží emocionálně strhnout (poprava gilotinou, pobyt na samotce atd.), ale jako celek to nedrží naplno pospolu. Najdou se i nudné dialogy, dále pak situace, které hlavní příběhovou linii nikam neposouvají. Ale to špinavé naturalistické pojetí spojené s často pesimistickými výjevy na plátně to dost zachraňuje, o tom nemá cenu polemizovat. Asi to originálu neudělalo ostudu, konec mě zaujal. Slušná řemeslná práce.......ale pouze jen to. Nic víc, nic míň. Za mě dávám 66 % (01.05.2019)

Věrná imitace původního filmu. Dva noví představitelé v podstatě imitují dva dřívější bardy. Copak o to, Rami Malek má imitaci zvládnutou s bravurou, sklidil ovace za Freďáka Mercuryho, ale že i Charlie Hunnam ze sebe dostane i kus Steva McQueena (Queen je všude, kde je Malek), to je poměrně nečekané, většinou totiž hraje na hovno. I stalo se a Hunnam je novodobě v kulisách tvrdého vězení třicátých let minulého století, potažmo roky trvající samotky, příjemně přesvědčivý. Zjevem a zajímavým ztvárněním ho však přesto trumfuje Malek. Problémem je, že se jedná právě o remake slavného filmu, přičemž se najde slušný zástup těch diváků, kteří na původní verzi i její představitele nedají dopustit, i když (spravedlivě řečeno) je to úmorně roztažené pojednání, které by klidně mohlo být o tu hodinu kratší, a všichni by to taky přežili. To předělávka má jen ty dvě přijatelné hodiny, ve vězeňských prostorách inkriminovaného Ďábelského ostrova se pohybuje svižně a kolem již existujícího originálu našlapuje s úctou. Završení muklovských toulek Henriho Charriera není úplné terno, nicméně herci předvedli zdárně nakvašené emoce, dánský režisér Michael Noer se solidně etabloval mimo svoji domovinu, přičemž si zrovna nevybral k přepracování jednoduchou látku. Dal jí však důstojné zpracování, které přijde vhod zejména těm, kterým se původní Motýlek z nějakých nevysvětlitelných důvodů vyhýbal jejich zornému poli. 9/10 (16.11.2018)