Hwayugi

Asi zatím nejslabší z toho, co jsem od sester Hong viděla. Do devátého dílu se řešilo hamletovské "sníst nebo nesníst" a já začala přemýšlet, jestli koukat dál. Ale trojici, kterou už zmiňovala Pethushka se mi opouštět nechtělo. Lee Se-young názorně předvedla, že není malých rolí. Z těch ženských byla ta její nejvýraznější a ona si ji zahrádla s maximální chutí. O chemii mezi opičákem a Mawangem není třeba mluvit. Tu předvedli už při svém předchozím projektu, než Lee Seung-gi narukoval. Myslím, že ty čtyři hvězdy jsou akorát. Půlka mě bavila hodně a půlka o něco míň. 😌 (25.11.2020)

Takže jsem tady, abych vytáhla zdejší hodnocení aspoň o trochu výš. A to převážně kvůli hercům. Jsou tu hned tři esa. Prvním z nich je samozřejmě opičák Seung Gi, kterému kromě té ofinky nemám vůbec co vytknout. Naopak, dostal mě, zase mě dostal. A to stejné se povedlo největšímu šílenci a neskutečnému komikovi, který ze sebe dokáže udělat neuvěřitelnýho magora. Ano, správně, Cha Seung Won. To, co předváděl nemělo obdoby. A do třetice, Lee Se Yeong jako ta nejúžasnější (pro mě zatím vlastně jediná úžasná) zombice. Po její klidné a citlivé roli v The Crowned Clown jsem byla jejím rozsahem překvapená. Jako komik je prostě skvělá a musím říct, že mě zpočátku bavila o dost víc než Samjang. Ta měla hezké chvilky, ale taky s ní byla občas nuda. Trochu bych z toho vinila i stylistu. Moc nechápu, proč chodila polovinu času v obleku podobnému tomu, co nosil opičák. Zejména v těch zamilovaných scénách to mému oku úplně nelahodilo. Její postava prostě mohla být zajímavější. Naštěstí tu byla řada další milých a vtipných postav. Mezi nimi třeba sekretářka Ma, prasátko nebo opičákův tajemník. Hodně brzy jsem si tuhle bandu oblíbila a válela jsem se smíchy vždycky, když zasedli ke společnému stolu. Byly tam hodně povedené vtípky, narážky i camea. To se nedá říct o efektech. Ty byly jednoznačně slabší, o některých by se dalo dokonce říct, že byly mizerné. Sice to příběh a moje nadšení neovlivnilo, ale na druhou stranu je to zbytečná slabina seriálu. Říkám si, co za tím nízkým hodnocením stojí. Možná vysoké očekávání od proslulých spisovatelek? A nebo je možný, že se příběh vlekl a nedával smysl, a já si toho nevšimla, protože mě už jen samotný pohled na herce tak moc bavili. Tak či onak, já půjdu v tomhle případě proti... 4,5* Jo a soundtrack byl famózní! (10.06.2019)

Mě to bavilo. Na sledování mě nalákal nejen trailer, ale i hvězdné obsazení, protože tolik známých tváří pospolu jsem dlouho neviděla (včetně mých oblíbených herců). A super bylo, že se tam objevil i Jang Geun Suk. Bylo to hodně zábavné, dost jsem se nasmála a dobré bylo zapojení i spousty narážek, ať už třeba u LSG na vojnu nebo o dalších známých celebritách, které vlastně taky nejsou lidé. Moc se mi líbilo spojení mých oblíbenců Lee Seung Giho a Cha Seung Wona, Fantasy mám ráda a příběh mě bavil. Soundtrack byl skvělý, většinu songů jsem si dost oblíbila. Neříkám, že to nemělo třeba i nějaké slabší chvilky, ale vše jsem schopná odpustit. Na jednu stranu těch dílů mohlo být méně, ale na druhou stranu bych na to vydržela koukat, asi i kdyby jich mělo sto. Poslední díly byly slabší oproti ostatním a konec jsem si tedy představovala dost jiný, ale pokud to vezmu jinak, tak autoři překvapili, protože toto jsem vůbec nečekala. Triky byly pěkné, i když tedy zrovna drak se jim podle mě příliš nepovedl :-D (28.04.2018)

Hwayugi byl sice docela zdlouhavý a mohl mít o pár dílů méně, ale na druhou stranu musím říct, že mě si seriál získal. Hodně mě tam bavily slovní přestřelky mezi Son Oh-gong a Ma-wang. Navíc Cha Seung-won byl ve své roli neskutečný, jeho vyjádření ať už ústní nebo vizuální mě neuvěřitelně bavilo ve všech dílech. Také zde musím vyzdvihnout výkon I Se-jong, to, jak zvládla zahrát, dalo by se říct, tři různé postavy: zombie, Bu-Ja/Jung Se-ra, Asanyeo bylo úžasné. Jin Sun-mi zde nebyla nějak výrazná a úžasná, že by se člověk do ní zamiloval, ale řekla bych, že Oh Yeon-seo ji zahrála dobře, protože dítě, které vyrůstalo bez rodičů, přátel, vidí duchy a všichni ho považují za prokletí, tak z něj v dospělosti nemůže být oslnivý člověk, který má spoustu přátel, je oblíbený atd. Spoiler: Konec sice neměl klasický happyend, ale vlastně by se dalo říct, že to skončilo dobře. A byl tam i pěkný paradox, že věc, která ohrožovala celou dobu život Son Oh-gong, tak ho nakonec zachránila před smrtí. (06.09.2024)

Kdybych měla popsat průběh sledování seriálu: uvidíme, co se z toho vyklube -> hmmm, tak proč ne -> ach jo, trochu nuda -> už zase tohle? -> bylo to takhle nelogické celou dobu? -> předposlední díl je docela dobrý -> proč to ten poslední totálně zabil? Tak by to dopadlo asi takhle. V podstatě tenhle seriál kromě oblíbených herců a interakcí mezi Opičákem a Králem pekelským nemá moc co nabídnout. Jestli vám stačí pozlátko, berte. Jestli chcete zajímavý příběh, radím zkuste to o dům dál. Upřímně jsem se na to docela těšila, ale nakonec... bohužel hlavní hrdinka byla úplně o ničem a celkově její postava byla vykreslená tak sporně, že jsem vlastně už nevěděla, co si mám o ní myslet. Kromě špetky světlých momentů byla na zabití a člověk si vlastně říkal, co by na ní mělo být k pomilování... A pak celý ten příběh s kněžkou/šamankou z dávných dob... když se nad tím člověk zamyslí, nedává to zase takový smysl, jen to působí, že sestry Hongovy jen potřebovaly něco, co občas trochu hejbne s dějem, ale zabíjet to nechtěly, což je jedna z těch věcí, co nedávala moc smysl. Všechno bylo takové polovičaté, nedotažené, ale budiž. Nějakou dobu jsem si říkala, že by to bylo o hodnocení výš, ale pak se to totálně ke konci shodilo. Ten poslední díl je totálně na facku, v podstatě zahazuje to něco málo, co se budovalo celých 19 dílů! Opravdu od toho odcházím s pachutí a doufám, že na Netflixu objevím něco lepšího. P.S.: Hudba ušla. P.S. 2: Velký přínos: mám chuť si přečíst původní legendu. Přeloženo. (04.03.2018)