Neporaziteľný: Návrat kráľa

Hmm tak nový Boyka u mě příliš neobstál. Zřejmě mě arénovky přestávají bavit a sedí mi více akčňáky ve stylu John Wick. Scott Adkins je sice hezky nasupený, ale každý souboj mi přišel jako přes kopírák, jako by choreograf vymyslel jednu choreografii a ta se požívala celý film. Neustále stejné údery, kopy a otočky, že se divák na finále ani netěší, protože ví, že bude vypadat obdobně jako souboj před tím. Kamera je sice přehledná a potěší lehká míra brutality, ale velmi chladně a uměle to na mě působilo, že jsem si ani nezařval a žádný souboj nemám v plánu vidět znova . Pokud se děj odehrával mimo ring dostavila se i nuda. 60% (10.04.2017)

Mno co k tomu psát? Vypadalo to, že to snad nikdy nevyjde, tak se dal očekávat buď velký sukces nebo velký průser a nakonec to není ani jedno z toho, spíš se jedná o typicky lehce nadprůměrný Boykovský příběh. To jest povedenené fighty plus maximální dějová retardace aneb miliarda a jedno klišé které je pravda zabalené do svižné bojové omáčky, ale i tak, kdo kurwa píše Florentinovi ty retardovaný scénáře?! A chyba není v Adkinsovi ten tu i mimo ring uhrál co se dalo, ale imbecilní děj mu dává K.O. Takže klasika nic víc nic míň.60% (09.04.2017)

Tady je to hlavně o tom, na jakou rychlost jede Scott Adkins a on očividně jede na nejvyšší stupeň. Co tu předvádí v aréně je naprosto neskutečné, a i když je samotný příběh hodně velké klišé, tak jeho akčně akrobatické výstupy prostě dokazují, jaký je machr a že si prostoru před kamerou zaslouží co nejvíce. (20.04.2017)

Už jsem nějaký ten Návrat krále viděla, takže mě tenhle nemohl vyvést z míry, ano, ano, skutečně tu byl neporazitelný, mrk-mrk. Tedy přiznávám bez uzardění, že dívat se na Scotta Adkinse mezi provazy mě bavilo, svižné tempo aneb furt-se-něco-děje tomu taky pomohlo, hlavní záporák byl celkem zajímavý (Alon Aboutboul), to slizoňství mu kapalo odevšad, no a ten stopadesátikilovej vazoun byl prostě mazlik mazlivej. Připočítám-li k tomu úžasně natočené souboje v ringu i mimo něj, vynechám-li všechny připomínky, vychází mi slušné tři hvězdy. (04.05.2020)

Bojka potkal Ježíše, prozřel, už to není surový ruský mukl ani to animální hovado, co chtělo zmlátit pozérského otyloně Míšu Jé Bílého, nýbrž krutopřísný pyjonýr, ochránce vdov a sirotků a charitativní dodavatel Biblí do svého pravoslavného kostelíčku. Z jeho nově nabyté křesťanské rovnováhy ho vyvede až fuj fuj hnusná ruská mafie, dopouštějící se ukrutných příkoří na škaredé pizdě, které Jirka uboxoval manžela, z čehož má mohutný morální mindrák a potácí se mezi vypatlanou lopatou a Bohem. A tak udělá strašlivé vrrrr, a i s natřikrát přeraženou páteří, subdurálním hematomem místo mozku a průstřelem břicha dá v sérií trojitých odpíchnutých Tulupů, dvojitých Rytbergrů a čtverných Salchofů zase úplně všem na piču. Ale nevadí! I navzdory nesmírné filosofické hloubce a naprosto geniální originalitě scénáře, bulharské produkci, režisérovi, kterého měli po jeho minulých počinech oslepit a uvěznit v Guantanámu za mimořádně bestiální audiovizuální terorismus, a létajícímu teplouši Asskinsovi, jenž když se snaží vyformovat si na xichtě nekompromisně hustý až vražedný škleb, připomíná afektovanou vílu Amálku při sraní, se jedná o překvapivě slušně natočenou, solidně choreograficky vybaletěnou, dialogově hlavopatoidní a standardně zábavnou žánkládovitou arénovku. (08.04.2017)