Úsmevy smutných mužov

Švehlík se mi nějak vryl do paměti svým Adamem Klosem, takže jak někde vidím jeho jméno, automaticky pouštím play, bo mě tenhle frajer neskutečně baví. Nehomosexuálně samozřejmě. Možná, jako ano, tolik vlasů jako má von bych taky chtěl. Ale to sem odbočil. Jinak on ty léčebny umí. Už s Langošem zvládl předvést jednu solidní odmašťovnu a tady to není jinak. Českej film je sice ve velké žumpě, ale občas z té žumpy vyleze někdo jako právě Švehlík a i s tím Ulice, Ordinace kástem se na to dá kouknout. 80% P.s.: Jarda Plesl opět výbornej. (13.05.2019)

Možná jsem až příliš přísný s hodnocením, protože musím uznat, že na poměry českého filmu je film velmi povedený. Najdou se zde střípky typicky českého černého humoru, ale hlavně je snímek docela působivý a myslím, že má své sdělení, které může být přínosné obzvláště pro českou společnost, kde je nadměrné chlastání považováno za ctnost. Světová tvorba sice má svoje Requiem za sen, ale tento film se za sebe rozhodně stydět nemusí. 7/10 (07.10.2018)

Pocitový film, který sice má příběh, ale přesto působí jako sbírka střípků podivných existencí, které jsou pospojované kolem hlavní postavy (Švehlík mimochodem super), ale celkově to funguje dohromady hrozně dobře, po hodině a půl jsem se fakt hrozně divil, že už je konec (jinými slovy - skvěle to odsýpá). Filmařsky tu toho moc zajímavého není, herecky ano, ať už nádherně divnej Dušek (který evidentně poslední roky dostává nabídky postav, které jsou mu v osobním životě alespoň trochu podobné), nebo vedlejší Malý a Maryško. Hlavní marš tu je ovšem samozřejmě v naprosto realisté ohavnosti tématu. Dobrý to je. Ende. (31.07.2019)

Na současný český film to není špatné. Bohužel to ani nejde označit za nějak výrazně dobré. Možná je to tím, že chybí jasnější příběhová linka, nějaké směřování. Takhle je to spíš série jednotlivých scének a postaviček, poskládaných za sebe. Škoda. Potenciál to mělo. A Formánkova knížka je o dost lepší, možná tím, že je výrazně osobnější a drsnější. (16.11.2019)

Já jsem čistokrevný alkáč, paní primářko. A já jsem čistokrevný sucker pro sviňsky těžké filmy, kde až do poslední minuty nevěříte, že by se objevilo světlo na konci tunelu. Oči klesají, temnota si pochutnává na duši, srdce puká. Krok vpřed, tři nazpět. Stůj, pal, uteč. Černá díra pohlcující vše, co barvu v sobě nese. Usměj se, ač snad jen smutně. Vezmi tu bolest a ubliž ji, ať též ochutná to, co způsobuje. Ve svém stavu si to můžeš dovolit. Protože níže klesnout snad už ani nemůžeš. Nesmíš. A vy, pane Stypka...ten kříž jste si sbalil příliš brzy. (23.01.2021)