Kam doskáče ranní ptáče

V našich luzích a hájích nebylo nikdy v možnostech natočit výpravné scifi a raději se určité žánrové prvky zakomponovaly do filmů pro mládež (např. Uf(oni) jsou tady). Nejinak je tomu i v tomto případě. Poměrně plodné období 80. let na tvorbu pro děti a mládež dalo vzniknout i filmům s netradičně originálním pojetím. Tenhle nepříliš známý snímek od nepříliš renomované režisérky se snažil urputně vymanit od těch socialisticky idealistických (navíc bolševik v době vzniku oslaboval). A to se mu i daří. A pak taky sází na efekt dobrého herectví a originálních hlášek. Herecká dvojčata Divišovy asi tolik talentu neměla, ale tenhle film táhnou. Přece jen určitá jednoduchost a naivita v ději zase působila rušivě. Film to byl takový správně přidrzlý. A to jej dělá poměrně sympatickým i pro dnešní dobu. 60% (17.05.2013)

Hlavní hrdina je sice hlasitej a přehrává až hrůza (však to taky není žádný herec), ale jinak je to celkem příjemný dětský filmeček. A mám hodně ráda scénu kdy si rodiče výrostků přijdou paní Musilové stěžovat aby si srovnala ty své chuligány a když zjistí, že je ztřískal "jeden" malej kluk, ještě těm svým harantům přidají :o) Za mě slabší trojka. (09.04.2017)

Prvý krát som snímok "Kam doskáče ranní ptáče" videl v roku 1987. Mal som desať rokov. Vtedy sa mi to dosť hodne páčilo. Zapôsobilo to na mňa. Keď sa teraz tak nad tým zamyslím, môžem skonštatovať, že tento nenápadný, dnes už takmer zabudnutý, český film vo mne prebudil, či skôr posilnil záujem o sci-fi tvorbu. Celkom rád by som si to znova pozrel a zhodnotil to z uhla pohľadu dospelého diváka. No už len z toho dôvodu, že si dodnes sponímam na príbeh žiaka šiestej triedy Pavla Musila, ktorý si vytvorí svoje vlastné klony, musím dať tomuto titulu štyri nostalgické hviezdičky. **** (08.09.2020)

Vynikající dětský film. Na jeho kvalitě nijak neubírá ani to, že byl natočen v druhé polovině 80. let minulého století. Tvůrcům filmu se mistrným způsobem podařilo do života neskonalého kutila ze šesté třídy zařadit prvky sci-fi. Přestože se jedná o sci-fi, neoplývá film počítačovými triky, s jakými se setkáváme v dnešních filmech. Řekl bych, že to je právě jeho plus, protože díky tomu působí neobyčejně reálně. Ve filmu se setkáváme i s šikanou. Nemusíme se však bát, že by si z ní děti vzaly příklad, neboť bude po zásluze potrestána. Děj filmu má přiměřený spád a nepostrádá jak humorné scény, tak i scény k zamyšlení. Nelze si nevšimnout, jak Pavel a Luboš Divišovi (dvojčata) skvěle zahráli trojčata. Jejich výkon působí naprosto přirozeně a přesvědčivě. Filmu lze vytknout snad jen nevěrohodnou scénu, kdy Pavel krkolomným způsobem dostává nemocnou paní Mrázovou kladkostrojem do postele. Zdlouhavě také působí Pavlovo přesvědčování pana Mráze, aby se dostavil k nemocné manželce. A přesto, že právě toto přesvědčování zabírá několik minut filmu, se divák nakonec ani nedoví, zda bylo úspěšné. Film lze jednoznačně dětem doporučit, ale nudit se nebudou ani dospělí. (04.06.2008)

Vzpomínám, že jsem ten film díky jeho "sci-fi zápletce" měl strašně rád. A díky hláškám jako Musil, ještěs málo zkusil a tak. Dnes už je to spíš takový úsměvný pohled zpět, outdated věc s morálním protišikanózním poselstvím, s nesnesitelnými dvojčaty v hlavní roli. Ale abych jim nekřivdil, tak jsem si na ně nakonec i zvykl a jejich/jeho "Pane Mráz, pane Mráz, žena je nemocná..." mi zní v hlavě ještě teď. Třem Musilům dávám tedy průměr z dřívějších pěti a dnešních dvou, tedy 3 celá ptáčata. (08.04.2020)