2001: Vesmírna odysea

Otevři ty dveře, Hale! Vzešli jsme z opic a jednou nás zničí umělá inteligence. Stanley Kubrick byl vizionář, doslova filmový Mozart. Dnes, na prahu druhého desetiletí 21. století, už bereme jako samozřejmost spojit se s někým přes počítač, dlouho si s ním povídat a dokonce se s člověkem na druhé straně vidět. Ještě někdy před dvaceti lety pouze lákavá představa, ale co teprve v roce 1968? VESMÍRNÁ ODYSEA je nadčasový skvost. Můžeme zde v dokonalé vizuální podobě sledovat tři vývojová stádia naší planety, během nichž se objevuje záhadný a nádherný monolit, zvyšující inteligenci tvorů. Uvidíme souboj prehistorických lidoopů, psychologickou bitvu člověka se strojem i kosmické dítě plující vesmírem, které má snad symbolizovat znovunarození a nesmrtelnost člověka? Nechte se unášet nekonečným vesmírem v té nejlepší vizuální podobě a užijte si dlouhou cestu na Jupiter. Povznášející, až meditativní záležitost, studnice science fiction. (22.02.2010)

Nemyslím si, že strašně dlouhé záběry, ve kterých se nic neděje, jsou samy o sobě zajímavé. Bohužel si to myslí spousta tvůrců, kteří asi nechápou, že to "nic" je jen zdánlivé. Je potřeba to umět uchopit za správný konec a to se Kubrickovi více méně podařilo. Nejradši mám pasáž s HALem. Na druhou stranu, poslední půl hodinu jsem se strašlivě nudil. Zajisté zvláštní film, na tu dobu trikově přelomový. Ovšem když si Odysseu necháte ujít, nic se nestane. (16.05.2002)

Jeden z klasických filmů vědecké fantastiky stříbrného plátna byl současně i mezníkem na způsob nazírání a oceňování tohoto žánru. To, co se zpravidla oprávněně tomuto zaměření vytýká, všeobecnost pojetí, vágnost charakteristik a psychologie při podání postav, zřetelná rezidua navazujících a předcházejících žánrů, poučený čtenář ani divák nemá možnost zaznamenat. Kvalita obého to totiž vylučuje. Pohádkový žánr je předstižen myšlenkovou Clarkovou hloubkou a původností. Kubrik tomuto dílu nejenže svým zfilmováním neublížil, ale, jak už jsem podotknul, dále je rozvinul právě v jeho vizuálním rozměru. Film byl a zůstal trvalou částí zlatého fondu světové kinematografie. Pro každého poučeného diváka všech generací se stal jedním z nejzdařilejších přiblížení pokusů o průnik našeho druhu do vesmíru. (17.03.2008)

K tomuhle filmu jsem pristupoval s drobnou neduverou a bylo to dobre, ze jsem od filmu nemel prehnane vysoke ocekavani. Rek bych, ze hlavni problem filmu je scenar (mozna, ze uz samotna predloha), protoze ackoliv se film zabyva dulezitejma otazkama, samotnej jeho dej by se dal shrnout do nekolika mala vet. A s tim souvisi delka filmu, tak jednoduchej pribeh proste nedokaze upoutat 145 minut. Zacatek s opicema byl dobrej, jen me to jejich vresteni po chvily lezlo na nervy, ale musim uznat, ze ty opice se fakt povedly. Jenze pak pride na scenu monolit a az do konce filmu jsem nepochopil kde se vzal a co ma za smysl. Kdyz se po chvily dej presunul do vesmiru, tak nejdriv uchvati skvelou hudbou a vynikajicim sladenim obrazu s jiz zminenou hudbou. Jenze pak uz je to s hudbou horsi, dalsi skladby jsou takovy divny az neprijemny. Co se tyce triku, ty, ac stary skoro 40 let, jsou velmi slusny a mohli by konkurovat i dnes nejakejm filmum. Tesil jsem se na souboj lidi se superpocitacem, jenze ten pocitac umi hlavne jen kecat a jeho vypnuti neni zadnej problem. No a zaverecnejch 30 minut je sice po vizualni strance bomba, ale tak nak jsem nepochopil, co to jako melo bejt. Takze jaky dat hodnoceni, na jednu stranu krapet nudnej a moc rozvleklej film a zrejme i Kubrickuv nejhorsi (respektive muj nejmin oblibenej), ale na stranu druhou, film ve me zanechal docela silnej zazitek. (01.02.2007)

Příliš zdlouhavé a příliš nudné. Knížku jsem četl a ne že by se mi nelíbila, ale už i ona byla zdlouhavá. Nemylte se, na Clarkea nedám dopustit. Například Zpěv vzdálené Země nebo Měsíční prach, Město a hvězdy či Setkání s Rámou jsem četl jedním dechem. Ale Vesmírná odysea je v pravdě Odyseou. Straussův valčík Modrý Dunaj mám rád, ale ne když se na něj musím dívat půl hodiny s nejdříve nádhernými (a to i dnes) triky z vesmíru, který jsou však příliš ospalý a únavný po deseti minutách (a ony trvají mnohem dýl). Navíc mi přišlo, že někdo omylem zavadil o hlasitost a tak se z toho stal spíš koncert. Příběh je sice zajímavej, ale muselo by se to prostříhat aspoň na 90 minut. Takhle je to příliš zdlouhavý, některý pasáže jsou tak únavný, že u toho vydrží jenom odhodlanej divák. Mamka to po prvních 35 minutách zhodnotila slovy: "Kdo se na to může dívat?" A já s ní souhlasím. Film, kde se něco děje prvních a posledních dvacet minut z celkových 140 není nic, co bych chtěl vidět příliš často. Ale za perfektní zpracování prostředí, triků a miniatur musím ty dvě hvězdy dát. (21.09.2006)