Barry Lyndon

Pomalu plynoucí, naprosto nepředvídatelný a až intimní příběh jednoho člověka, který silnou měrou ovlivnil osudy mnoha lidí. Kubrick předkládá svoje nejvelkolepější dílo rozvážně, snad až poněkud nevyváženě, ale každá, i ta sebemenší scéna, má v konečném důsledku své opodstatnění. Navíc pro hlavní roli vybral toho pravého představitele, Ryana O'Neala, který svůj herecký um nejvíce předvedl v pozvolna gradovaných scénách karetní hry nebo přerušeného koncertu. Vadou tak zůstává vypravěč, který sice dobře vyplňuje hluchá místa, ale zároveň svými usměrňovacími řečmi uškodí napětí z dalšího dění. (20.04.2006)

Tak napotřetí. Je to sice hezká kapitolka z dějin filmu na téma svícení a román Williama Makepeace Thackerayho si jednou ráda přečtu, ale když nefunguje ani scéna hledání mašle v záňadří, tak je s tím filmem něco v nepořádku. Ano, to něco se jmenuje Kubrick. Hurá! A my tleskáme a my plácáme. A my se sice nekocháme reáliemi 18. století, pro které samozřejmě nemáme pochopení, ale kocháme se kompozicemi a antihrdinou a jako opičky přejímáme naučná poučení o božském auteurovi, který je nám tak blízko. (22.03.2013)

Sociálno-kritická realistická literatúra 19.storočia je obludná estetická stratégia. Ak spisovateľ povie A, myslí tým A, nanajvýš "A", o žiadnom B tu nemôže byť ani reči. Dokonca si myslím, že napr. niektorové Dickensove výtvory sú prachobyčajným gýčom. So záujmom som teda čakal, čo taký Kubrick urobí s takým Lyndonom. Dlho som v ňom hľadal nejaké B, ale žiadne som nenašiel. Spoliehať na nadčasovú platnosť príbehu je povrchné. Radšej si nechcem predstaviť, ako by vyzeral Gepard, keby ho bol režíroval Kubrick. Viscontiho koncepcia výnimočnosti superbanálnych detailov, prepotrebných zbytočností a magickej jednoty filmového času a času skutočného dokáže zmeniť príbeh v lyricko-epické dielo. Kubrickova chladná koncentrovanosť robí z historického príbehu ...historický príbeh. Kubrick sa zrejme nazdával, že svojou genialitou nadpriemerne zvládne akýkoľvek žáner. Nezvládol. Divák so zaujatím sleduje podivuhodný príbeh Barryho Lyndona a zároveň sa kochá. Kochá sa víziou anglického vidieka, ktorý vyzerá presne ako luministické krajiny na obrazoch Johna Constabla, kochá sa naštylizovanou Marisou Berenson, ktorá vyzerá presne ako Sarah Siddonsová na tom báječnom portréte od Gainsborougha. Odkedy ale kultivovaný vizuál automaticky indikuje prítomnosť umeleckého diela? Ak by Kubrick bol využil maniakálnu obsesiu v evokácii klasickej anglickej maľby na vytvorenie nejakej nosnej koncepčnej stratégie, možno by som sa nezmohol ani na krátky komentár. Tak všetky tie šialene drahé zábery na šialene drahé lokácie (Castle Howard, Blenheim Palace, Stourhead Park...) zostávajú len šialene drahými zábermi. Kubrickova režisérska bravúra sa zaskvie len občas (scéna s lady Lyndon podpisujúcou doživotnú rentu), potom náhle pohasne a režisér už "len" rozpráva príbeh. Nuž, prečo nie. Žiadna druhá Odysea to ale v žiadnom prípade nie je. (22.08.2007)

Podle mě tu nuda opravdu hrozí, protože často v duchu Kubricka přímo prosíte, aby už sakra střihnul na další obraz. Na druhou stranu je každý záběr neuvěřitelně promyšlený a pokud to tomuhle filmu dovolíte, dopřeje vám skvělý zážitek. Háček je v tom "pokud", protže Barry Lyndon rozhodně není nijak divácky vstřícný film (a co od Kubricka je?). (06.10.2006)

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)