Barry Lyndon

Zavřel jsem oči, odmyslel režiséra a ty tři hvězdičky tam prostě patří. Přes všechnu obrazovou krásu, jde o prostinký příběh, který ve mě nevyvolal požadované emoce (jak by mohl, vždyť Barry je pro mě odcizená osoba, do které jsem nemohl nahlédnout, pouze ji z dálky sledovat, aniž bych ji poznal, pochopil... pro mě v podstatě Barry Lyndon sám neexistuje, je to uměle vytvořená figurka procházející umělým světem, který tvůrce chce prezentovat...je pouze odrazem skutků, které s talentem hodného kapsáře přejímá od ostatních lidí prohnilé společnosti). Hudba, především nádherná Sarabande od Handela, táhne filmu většinu času vpřed, protože tvůrce sám jako by chtěl pouze dokázat svůj důraz na detaily, prostředí a technické schopnosti svého štábu. Působivě chladné dílo. (06.07.2012)

Jeden z filmov majstra Kubricka, na ktorom rok výroby (1975) nie je vôbec poznať. Zaujímavý historický film popisuje príbeh o životných výhrach a prehrách Barryho Lyndona a jeho premeny ako človeka. Stopáž 178 min. je dosť, ale fakt to zbehne ako voda a najväčšiu zásluhu na tom má dobrý scenár a dobré herecké výkony. No, a aby som nezabudol, majstrovská réžia. Film na mnohých miestach doprevádza hlas rozprávača, ktorý nedovolí aby ste sa nudili. Odporúčam 90%. (04.02.2009)

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)

Po každém vzestupu následuje pád. Vo filme boli krásne obrazy, kamera doslova čarovala, perfektne vybrané interiéry, exteriéry a iné teriéry...hudba bola skvelá, hlavne ten ústredný motív na začiatku filmu, aaaaach, žeby takto znela hudba v raji???(Women Of Ireland je nádherná melódia) Prvá polovica filmu bola veľmi dobrá, tá druhá bola horšia, pochmúrnejšia hudba, tmavšie a už nie tak nádherné obrazy a celkové odlúčenie hlavného hrdinu od srdca diváka - áno, to bol zámer režiséra, mne sa však až tak nepozdával. Film je emocionálne chladný a z pôvodného hrdinu, ktorý mi bol zo začiatku veľmi sympatický sa stáva ku koncu nesympatický antihrdina. To mi vadilo a práve preto nepokladám film za dokonalý. Tento film mal však k dokonalosti sakra blizko...........POETIC POEM..........90% (02.06.2008)