Mechanický pomaranč

Tento film je vážně směsice něčeho skvělého, geniálního, ale i naprosto absurdního a abstraktního. Velmi zajímavé, ale trochu nudnější než jsem očekával. Příběh o hříchu, zapomněn, ve snahu o antinásilí, světě bez násilí a přeměně . V toho kým být mám, ale díky společnosti nejsem. Ta se to pak snaží změnit. Jsem chyba, která by se měla napravit. Příběh Alexe A jeho ultraviolence s hudbou Ludwiga van .... :) Silné kafe, ale Kubrick a nemít 5*? To nejde PS: od této doby si občas vzpomenu na písni Zpívání v dešti :) (18.06.2004)

Na Pomeranč jsem se dost těšila a zklamaná rozhodně nejsem. Přiznávám se, že je to moje zatím teprve druhý setkání s Kubrickem (první bylo Osvícení), takže proto mě tenhle styl mohl tak pěkně překvapit a vtáhnout. Ovšem co jsem milovala nejvíc byla stejně scéna se zakomponovaným Ludwigem van. Nevím, jestli to byl účel, ale u pár těhle výjevů jsem se neubránila smíchu, no snad to poukazuje na to, jak jsem hrozně zvrácená. Těch pár herců, co má větší prostor, hraje slušně (snad až na toho spisovatele v závěru, jak dostane záchvat "rozčilení", to jsem nevěděla, jestli šlo o účel nebo o úlet), McDowell naprosto exceluje (a to jsem měla po Halloweenu pochyby), hra s divákem funguje a myšlenku se sdělit daří. I když dvě hodiny nejsou tak hrozný, snesla bych i krapet kratší stopáž bez těch několika sušších míst, co mě nutí dát jen 4*. A jen tak mimo mísu, ve filmu se mihne sám Darth Vader - David Prowse (svalovec na konci) a Warren Clarke ani za mlada nezapřel svůj buldočí půvab. (03.10.2011)

Bití, znásilnění, sklony lidského násilí. MECHANICKÝ POMERANČ činí neopakovatelným zjevením na poli literatury 20. století je jednak slang, kterým je příběh vyprávěn a jednak použitý styl, jež svého diváka chronologicky provádí Alexovými osudy v období mezi jeho patnáctým a osmnáctým rokem, ale více než souvislému vyprávění se podobá sérii navazujících obrazů, jejichž konečný smysl více než na autoru záleží na úsudku svého diváka. Doporučuji si usednout jako první ke knize Anthonyho Burgesse, kde dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená na knihu nikdy nezapomenout tak jako na film, kde nám to geniální režisér Stanley Kubrick představí v celé své genialitě. Netřeba dodávat, že MECHANICKÝ POMERANČ dnes patří do pokladnice světové kinematografie - bratři moji. (25.10.2011)

#70 WOW! Až se trochu stydím, že mi tenhle majstrštyk celé ty roky unikal. Čistá genialita v každém záběru ? Dost možná, i když musím se přiznat, že přes neskutečně divný úvod, který se mi líbil na celém filmu nejvíce a závěrečnou půlhodinku, jsem se v části s nápravným zařízením moc nekochal. Jako by na chvíly mistrovi došla nápaditost, pak se ale obrazy opět rozjely naplno, hudba mě opět začala očarovávat, pomyslně jsem slintal nad každým dalším přesně stylizovaným záběrem a mistr opět začal vládnout. A to jsem teprv u té formální stránky, když se přesunu k příběhu, opět musím smeknout. Nejdříve dekadentní mladý delikvent a jeho parta násilníků naprosto otřesou mou morálkou, málo kdy se stane, že násilí ve filmu je tak brutální až je mi nepříjemné, tohle je jeden z těch vzácných případů. Přesouváme se k problémům mezi násilníky, zradě a pokusu o nápravu. Alex má tu smůlu, že s ním systém začne poměrně nechutně zametat, zde jsem v sobě řešil tak trochu konflikt, zda si to protagonista (?) zaslouží, či nikoliv. Tuhle otázku jsem vyřešil až v závěru, to bych ale předbíhal. Následovná setkání s Alexovími předchozími oběťmi byla opět velmi nepříjemná. Na jednu stranu tu byla spravedlnost, které se prostě muselo dostat zadostiučinění, nicméně nejsem fanda oplácení stejnou mincí, konec konců bývalí Alexovi parťáci, nyní policisté mě svou vychcaností zvedali ze židle mnohem více. Konečné politické motivy vedlejších stran pro mě nebyly rozvedeny natolik, abych se nad nimi mohl nějak více zamýšlet, přesto ale příběh doplnily a ucelily po všech stránkách, tak jak si zasloužil. Popravdě, nakonec ale stejně zůstávám u toho, že odbourán jsem byl spíše formou, než obsahem. Možná kdyby některé novější filmy byly chápány stejně (zdravím Sucker Punch), nebylo by to odvěci. Každopádně se nehorázně těším, až si tenhle (pro mě už nyní klasický) kousek pustím v klidu znovu, protože už teď mám takové tušení, že tohle je dost možná to nejlepší, co jsem kdy viděl. No kidding! (16.06.2011)

Vizuálně a morálně poutavý film, který vás donutí se zamyslet. Pokud tedy nejste útlocitnější povahy, to totiž možná skončíte s žaludkem v krku. Mně osobně to až tak hnusné nepřišlo, a tak se můžu uctivě sklonit před nechutnou zhýralostí Malcolma McDowella, před kterým by zbledl závistí i onen příslovečný obraz Doriana Graye, před panem Kubrickem, který opět vypustil do světa pěkně kontroverzní kus, a před (tehdy ještě) Walterem Carlosem, jehož elektronické předělávky "Ludwiga Van" skutečně nemají obdoby. Bravo, bravo. (09.12.2005)