Dr. Divnoláska alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád bombu

"Nesmíme připustit závody v zabírání důlních šachet." Studená válka byl velkej prevít a je s velkým podivem, že v bordelu panujícím na obou stranách nikdy nedošlo k doručování jadernejch hlaviček přes oceán. Určitě by to nebyla tak povedená podívaná, jako tento snímek, ve kterým má svý kouzlo i poetika atomovejch hříbků. Byla radost sledovat, jak generál Ripper svévolně vyrazil na fluoridující komunisty, jak hajlující Dr. Merkwürdigliebe osvětloval technickou stránku věci, jak generála Turgidsona uspokojil předpokládanej poměr deset zachráněných plodných žen na jednoho muže i jak prezident Muffley diplomaticky neokecal jaderný výbuchy v zemi, kde včera snědli to, co měli sníst až zítra. (07.02.2012)

Ja neviem, ten humor som asi moc nepochopil. Určite klobúk dole pred výkonom Petra Sellersa, ale celkovo vo mne ten film nezanechal tú hromadu otázok a nadšenie, ako u iných Kubrickových psycho filmov. Zaujímavá politická satira ma zaujala vynikajúcim Sellersom v hlavnej role, inak ale ničím iným. Asi nie som priaznivcom tohto druhu humoru, aký tento film prezentuje, ale očividne filmovým fanúšikom sa páči. Koniec bol samozrejme skvelý, respektívne posledná scéna Sellersa, zmeneného na nepoznanie. Aj mi trvalo, než som si uvedomil, že tu zahral viac postáv. Takže kvôli koncu "I Can Walk" dvíham o jednu hviezdičku. (27.03.2020)

"MEIN FUHRER, I CAN WALK!" ------------ Tretie zhliadnutie znamená istý komentár, Dr. Strangelove znamená filmovú povinnosť. Neopakovateľný Peter Sellers a George C. Scott, geniálny Kubrick, Tracy Reed, perfektne zvolená hudba, silná atmosféra mapujúceho obdobia, ktoré bolo samo o sebe dosť atmosferické, napäté, vyhrotené a svojim spôsobom aj pozoruhodné, to všetko je Dr. Strangelove. Počas sledovania sa takisto vynorilo množstvo otázok a patričnú zvedavosť bolo nutné ukojiť jedine komplexnejším čítaním nielen na tému samotných jadroviek či konsekvencie ich použitia, ale napríklad aj na zaujímavý koncept Mutual Assured Destruction. To, čo Kubrick pred vyše 50 rokmi sfilmoval, bude eventuálne realitou, no ešte predtým ju môžeme vidieť majstrovsky natočenú. Na záver asi už len dodať – We'll Meet Again. (06.02.2018)

Zaplať Kubrick to mělo dost humoru a rozumnou metráž, protože když se řekne "kult", znamená to pro mě většinou minimálně dvouhodinové trápení se u něčeho, na co bych potřeboval návod k použití. Film má mezi záběry skrytou určitou vážnost, ale naštěstí je to právě vtip, který mě držel nad vodou. Mimochodem nejzábavnější telefonáty, které jsem kdy v kině slyšel. (05.11.2016)

Filmy poplatné své době se logicky točily vždy a všude. U nás je tento trend však nejmarkantnější v 50. letech. Z málokterého anglicky mluveného filmu však mám tentýž pocit jako z těch pitomých komunistických agitek jako právě z tohoto Kubrickova filmu. Je nutné si uvědomit, že byl natočen v první polovině 60. let, v době, kdy byl svět vůbec nejblíže třetí světové válce. Právě v době té nejstudenější války, kdy stačilo málo a atomová katastrofa by tvrdě dopadla na celé lidstvo. Karibská krize mohla skončit skutečně tragicky. Z tohoto filmu je velmi silně cítit ostrý antikomunismus, občas satiricky primitivní, a to mi opravdu vadilo. Přitom dle mého názoru není film ničím opravdu velkolepým. Kubrick natočil mnohem lepší filmy a přitom je dle žebříčku IMDb (22. místo je opravdu podivuhodné) jeho nejlepším. Je to právě onou antikomoušskou satirou, která je západní populaci tak blízká, protože komunismus samotný nezažili. Taky jsem antikomunista, ale proto přece nebudu tvrdit, že se mi film líbil. (22.04.2008)