Vražda v Orient exprese

Naposledy ma rovnakým spôsobom podobne nadchli Most špiónov a Popoluška práve od Branagha. Sústredený, po remeselnej stránke dokonalý a najmä s obrovským srdiečkom urobený Old School, ktorý evidentne baví celý štáb pred aj za kamerou. A mňa s ním. Navyše pomáha opora v predlohe, ktorú by sa podarilo zničiť asi iba totálnemu patlalovi. A tým Branagh nie je. Miesto v tohtoročnej top10 isté. 9/10 (09.11.2017)

Nie som fanúšik Hercule Poirota, ale zaujal ma Kenneth Branagh, ktorý vie točiť zaujímavé filmy a toto zaujímavý film svojím príbehom rozhodne je. Okrem výborného príbehu a fúzatého detektíva, ktoré mu to v hlavne šrotuje, tu máme aj delikátne herecké obsadenie, fajn výpravu, kostýmy, prostredie zasnežených hôr, či dobovú atmosféru. Miestami mi chýbalo lepšie tempo, ale záverečné rozuzlenie dokáže prekvapiť a záver navnadiť na ďalší prípad. 75% - 4* (13.11.2017)

Starou verzi s Albertem Finneym mám hodně rád, ta nová od Branagha jí ale určitě nedělá ostudu. Režisér a hlavní herecká hvězda v jedné osobě se však rozhodl – a celkem logicky a myslím, že i správně – že se nebude pokoušet se proti ní nebo proti předloze nějak zásadně vymezovat. Takže ačkoliv se upoutávky snaží naznačit, že se dočkáme trochu svižnějšího tempa a možná i nějaké akce, pořád je to ta správná poirotovská dialogovka. A stejně jako filmová klasika stojí na výtečném obsazení, skvělých hereckých výkonech, dialozích a pochopitelně i na tom, jak dokonale je to celé promyšlené. Branagh přistupuje k předloze s úctou, ale zároveň se nebrání modernějšímu a chytrému využívání kamery a výtečné práci s hudbou. A výsledkem je ta nejpoctivější detektivka, jakou jsem si vzhledem k předloze dokázal představit. Šlape to přesně tak, jak má. (27.07.2018)

Přebarvená a přehnaně opulentní krimi limonáda v rukou prvotřídního fajnšmekra estéta, pedanta a milovníka klasických literárních předloh v jednom. Že to nejde moc dohromady ? To je pravda a podle toho to vypadá. Ne snad, že by Branagh před kamerou nebyl dobrý. Ze všech je naopak nejlepší, ale zároveň je jediný koukatelný. Pokud tedy nepočítáme působivé kamerové celky Istanbulu a horských výšin. Na to si ale člověk může pustit discovery. Ušetří si alespoň zklamání z nenaplněných očekávání kvalitní a hutné detektivky. (16.02.2018)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)