Olovená vesta

Čestně – nedivím se, že Stoneova Četa si ve své době vedla lépe... Kubrickův Vietnam je pro oko diváka přeci jen méně atraktivní, urbanističtější (žádné ztísněné džungle se nedočkáme), méně akční, rozvláčnější a obšírněji pojatý. Přesto je působivý, byť na můj vkus jaksi odosobněný a chladný. Za vůbec nejlepší považuji úvod a závěr filmu – mariňácká přípravka se sestává z neustávajícího řvaní péráka, otupujícího drillu a zpěvu oslavných písní. To vše v tradičně vynalézavém vizuálním podání made in mr. Kubrick (scéna kontroly ostříhaných nehtů se špalírem vojínů na bednách je nezapomenutelná). Závěrečná scéna se sniperem je naopak to nejosobnější, co dává všemu dosud viděnému zrůdný smysl... a patří mezi to nejdrastičtější, co je v tomto žánru k vidění. Za nejproblematičtějčí rys Olověné vesty považuju postavy, které jsou až příliš schematické a nenápadné, o to však více vyniká naprostá absurdita a odlidštěnost války. A samozřejmě též Kubrickův cit pro dramatičnost situace a její vizualizaci. Výtečný je i "dobový" písničkový soundtrack. Suma sumárum, Olověná vesta patří mezi ty mezi divácky "méně atraktivní" Vietnamy, ale po stránce ideové mezi nejzajímavější. (19.10.2004)

"Můžete dát srdce Ježíšovi, ale vaše prdel patří námořní pěchotě." Před válkou je nutné mozek vyndat z hlavy, lehce ho oprášit a pak začít důkladné vymývání. Seržant Hartman je přeborník v čistících praktikách a dokáže skvěle motivovat své "milované" chlapce. A pro mě není nic zábavnějšího, než když celá jednotka zběsile klikuje a příčina této zábavičky, vojín Pyle, si mezi ufuněnými postavami v klidu konzumuje koblihu. Jenže pár otcovsky zařvaných rad doprovázených předpisově provedenou "dekou" dokáže z kohokoli udělat vražedné monstrum. Jenom to časování se nepovedlo zcela doladit. To nevadí, chyby se stávají a členové bohem milované "věčné" námořní pěchoty se přesouvají do Vietnamu, aby zde mohli pochopit, jak je těžké osvobozovat někoho, kdo osvobozen být nechce. Tuto zkušenost získávají američtí nositelé svobody již mnoho let, ale zachycení "logiky válečného nesmyslu" se asi nikdy nepodařilo brilantnějším způsobem. (12.07.2018)

Výborný realistický válečný film, jeden z nejlepších, co jsem viděla. Skvělá ukázka vojenské buzerace ve výcvikovém táboře, kdy i ti hodní kluci nakonec podlehnou a pomstí se tlustému nemotornému chudákovi za to, že za něj slíznou tresty. V části, která se odehrává už ve válce je zase nádherný příběh Kovboje, kluka, který se najednou stane velitelem, ale strachy nedokáže velet. V Ocelové vestě je mnoho témat k zamyšlení, jako ostatně v každém Kubrickově filmu. (12.11.2004)

"Je to jako ve válce" První ze tří segmentů s matematickou přesností strukturovaného filmu je geniální. Monotónní, ubíjející psychické násilí bez možnosti vydechnutí. Armáda si přisvojuje vojáky, dává jim nová jména a bere individualitu. Zásluhou mechanického opakování týchž činností a strojově symetrických záběrových kompozic se z filmu vytrácí jakákoli spontánnost, cokoli přirozeného, cokoli lidského. Celý brainwashingový horor logicky vrcholí stvořením monstra (ač to nebyl režisérův záměr, D'Onorfio má na tváři ke konci stejný škleb jako šílící Nicholson v Osvícení). Pak přichází nečekaný zlom, náhlá změna prostředí a tónu. Zůstává chladnost, znemožňující nám identifikaci s kteroukoli postavou. Joker je až do předposlední scény, kdy v sobě dobrovolně popře poslední kousek lidskosti, více pozorovatelem než aktérem dění. Rozdělení filmu odpovídá jungovskému konceptu lidské duality. Dvě tváře, dobro a zlo, jeden člověk. Olověná vesta zdaleka není jen dalším válečným filmem nebo dalším filmem o Vietnamu. Podává pesimistickou výpověď o podstatě kterékoli lidské bytosti. Válka jen odkrývá, co zůstává v dobách míru skryto. 90% Zajímavé komentáře: Eodeon, ScreamJay, mls, Merggie, MacGyver, freeeeedom, walecz (11.05.2005)