Cesty slávy

Procedurální, mrazivě chladná kritika institucionalizovaného zabíjení, která nezůstává u nejvyšších hodností (zastupovaných kubrickovsky odsouzeníhodnými otcovskými figurami). Zodpovědnost je přenášena i na ostatní, kteří se snaží především vyhovět příkazům, aby vojenská mašinerie šlapala stejně plynule, jak působí dlouhé kamerové jízdy. Zastavit znamená riskovat postavení. Každý nese kus viny, včetně vojáků, kteří se v ironicky kýčovitém finále (které opravdu nemělo hrát, jako u Renoira, na humanistickou notu) zachovají jako malé děti. Střet světa vůdců a vedených je zároveň střetem zákopového hororu, který se racionalitě vzpírá a nějž se generálové přesto snaží uplatňovat racionální měřítka. Film i po letech fascinuje formálním zpracováním, střídáním dlouhých jízd a krouživých pohybů, chytrým využitím velké hloubky záběrů, atmosférickým svícením, pohybem postav prostorem v souladu s tím, jak se dramaticky vyvíjí scéna. Silná myšlenka, znamenité zpracování. Prostě Kubrick. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX (05.02.2006)

Snímek podobný filmu "Full Metal Jacket", který točil také Kubrick. Film zobrazující násilí generálů, kteří se snaží, aby jejich prapor byl smozřejmě ze všech nejlepší a nezáleží mu na ztrátách na životech. Zobrazující rozdíl mezi muži v zákopech a normálních vojáků, kteří papírují a vzájemně si závidí (i když ti co papírují závidí jen jako), zobrazující strach vojáků, kteří musí do akce, ale přesto jsou s tím nějak smířeni a dávají to najevo hláškama jako je Nebojím se toho, že zemřu, ale že mě zabijou.. Líbí se mi, že když Kubrick natáčí konverzaci mezi generálem a plukovníkem Daxim, tak jsou slyšet výstřely a občas do toho je vidět i pár výbuchů z děla, což mi dáv najevo, že jsem ve válce a ne u nějákého dialogu. K tomu vynikající hudba, žádný popmusic, ale pravá válečná hudba. Dax (Kirk Douglas) pískající píšťalkou následován vojáky a stálým přerušováním výbuchů v pozadí, který se snaží dostat se živ k Mravenčímu kopci a hlavně toužící, aby přežilo co nejvíce vojáků, prstě voják se správným srdcem což dokazuje u vojenského soudu. Douglas hraje velmi inteligentního a vnímavého plukovníka, kterého by určitě každý chtěl mít ve svém mužstvu a takový zůstane až do závěru, kde Susanne Christian zpívá poslední píseň vojákům se slzama v očích. (29.01.2004)

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Žiadne zbytočné naťahovanie. Pekne krásne od podlahy .... Drsná, špinavá vojna v čierno-bielych farbách dostáva ďalší rozmer. Rozmer absurdity tohoto konfliktu. Netreba ukazovať nepriateľa. Nepriateľa si vieme predstaviť. Toho, proti ktorému bojujeme na fronte. Ale nevidieť nepriateľa, ktorý ti stojí za chrbtom, je o to nepríjemnejšie .... Ten nepriateľ, ktorý po večeroch tancuje na honosných báloch v zámkoch, zatiaľčo vojaci musia hniť v plesnivých a zatuchlých zákopoch zoči-voči nepriateľovi. .... Absurditou je i fakt, že Francúzi boli natoľko zahĺbení do svojej "nedotknuteľnosti", že film zakázali na svojom území premietať .... (06.10.2009)