Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrajú:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (viac)Obsahy(1)
Jan Palach. Študent, ktorý sa v roku 1969 upálil na protest proti sovietskej invázii do Československa. Nekompromisný mladý muž, ktorý priniesol najväčšiu obeť v túžbe vyburcovať národ z okupačnej letargie. Meno, ktoré u nás pozná každý. Film rozpráva príbeh posledných mesiacov Palachovho života, ukazuje cestu, na ktorej sa z milujúceho syna, oddaného priateľa a citlivého študenta filozofie stala „pochodeň číslo 1“. (Cinemart SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (390)
Začnu citátem: Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí. Film má silné scény, ale i slabé chvilky. Robert Sedláček je takový rozporuplný tvůrce občas umí a občas ne. Viktor Zavadil mi pro roli Jana Palacha (naivního idealisty levicového zaměření) přišel jako dobrá volba. Asi mám rád historické filmy s silným příběhem, takže trochu přimhouřím oko a dávám 4. ()
Lidská pochodeň číslo jedna, hrdina českého národa Jan Palach, rozvíjející onu seběobětovací linii aktu hrdinství, jejíž nejvýraznější personou byl Jan Hus, Palachem ve filmu přímo zmiňovaný. Škoda, že většina filmu je jen čekání na neobyčejně silnou a sugestivní závěrečnou scénu...scénář Evy Kantůrkové je až příliš plakátový...emocí prostý...jak by asi vyznělo, kdyby si scénář opět napsal sám Robert Sedláček s Pavlem Kosatíkem, jako tomu bylo v případě Českého století...takhle v přímém srovnání u mne vyhrává na plné čáře komplexnější a mnohem dramatičtější Hořící keř, produkt komerční HBO...a Agnieszka Holland je coby režisérka taky trochu v jiné lize... ()
Posledna 20 minutovka je uzasne napinava aj emotivna. Dovtedy vsak ide iba o slusny domaci nadpriemer s az prilis epizodickym rozpravanim a nie uplne dokonalou charakterizaciou titulneho hrdinu. Silna tema, remeselna sebavedomost a skvele herecke vykony obcas na dokonaly film nestacia. Na velmi dobry vsak ano. Horici ker bol ina liga. Tam sa filmovu kvalitu a silu vypovede podarilo nakombinovat predsa len obratnejsie. Ale kazdopadne palec hore a treba to povinne vidiet. 7/10 ()
Nechybělo mnoho a byl jsem svědkem nejtvrdšího pádu na hubu v českém filmu posledních let (moji „oblíbenou“ Učitelku vnímám jako slovenskou), ale vyvrcholení dojem naštěstí zdárně vylepšilo. Ta mlčenlivá soustředěnost mi v předchozím dění chyběla – je rozdíl mezi tím sdělit záměr mlčky a cpát ho při každé příležitosti všem postavám do úst. Vracet se do našich nejexponovanějších dějinných epoch a odkrývat mýty pro mě osobně nedělá Honzu Palacha vynikajícím. Mám pocit, že zrovna s podobnými introspekcemi na tom není česká kinematografie úplně zle (Protektor, Fair Play, Ztraceni v Mnichově, Já, Olga Hepnarová…) a Sedláček jen toto směřování ozvláštňuje větším množstvím ironie, někdy záměrně nepatřičné. _____ Účelovou nečitelnost protagonisty kvituji, mělkost světa kolem něj již nikoli. Ačkoli jsou pod Sedláčkových triptychem České století/Bohéma/Jan Palach podepsáni jiní scenáristé, problémy se opakují. Dialogy mě naposledy takhle trápily v nějaké nedělní pohádce na ČT. Scénáři jsem přál dramaturga, který by seškrtal to kvantum nevyslovitelných šíleností a jakoby mimoděk zmíněných údajů sloužících k charakterizaci postav a vývoji vyprávění (vinu tentokrát možná nese také nezkušenost Jana Gogoly ml. s hranou tvorbou). Jsem přesvědčen, že opravdu dobří herci dokáží s těmito nástrahami pracovat, ale v podání některých zdejších mlaďochů a za asistence Jana Vondráčka jsem procházel sedmi bránami pekel. _____ Záporů vnímám o dost víc. Dějinné události Sedláček představuje ve vždy srozumitelné chronologii, linie týkající se konkrétních figur ale nechává roztříštěné a neujasněné (vztah Palacha s přítelkyní a slovenskou kamarádkou) nebo nedovede zdůraznit jejich vývoj v čase a explicitní záměr (profesor jako morální vzor, důsledky charakterové změny Smrkovského, bezmoc stávkujících). Zvolená epizodičnost vyprávění na mě působila velmi únavně, nerytmicky a nedokázala mi zprostředkovat závažnost situace a utužování poměrů, to mi film musel sdělit opět až dialogy. Vypíchl bych ještě inspiraci seriálem Vyprávěj – veškeré kostýmy jsou čisté, nové a „retro“, zvláště hlouček protestujících komparzistů na Václavském náměstí hraje pod tím věčným bílým světlem všemi barvami a účesy. Po střelbě pak utíká tak zmateně, že nemám pochyb o tom, že tyto scény režíroval hostující Biser A. Arichtev. ()
Hvězdu navíc dávám z důvodu výběru hlavního herce a že je důležité tento příběh sdělovat a mnohý si na základě filmu bude hledat informace, proč, jak apod. Krom zbytečně dlouhého posledního záběru mi chyběl textový epilog, ve kterém by bylo zmíněno např. že po 3 dnech zemřel, že ho čin následoval Jan Zajíc, Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Michal Lefčík, Ryszard Siwiec... a další informace, které by posílili a doplnili jeho silný příběh. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (10)
- V prvých mesiacoch po Palachovom čine došlo k vlne samovražedných pokusov mladých ľudí, ktorí ho nasledovali. Do konca apríla 1969 to bolo 26 ľudí, z toho 7 zomrelo. Najznámejším z nich bol Jan Zajíc, ktorý sa sám podpísal ako pochodeň č. 2. (Lucjen)
- Natáčelo se v Praze, Václavské náměstí ovšem nahradilo kvůli dobové dlažbě Perštýnské náměstí v Pardubicích. Scény s hořícím Palachem se natáčely ve vozovně Střešovice. Scény z nádraží zase v Lužné u Rakovníka. Scéna z kostela se natáčela přímo v evangelickém kostele v Libiši, kam Palach chodil. (rakovnik)
- Ve filmu zmíňený Polák, který se upálil na protest proti nájezdu vojsk Varšavské smlouvy na Československo, byl Ryszarda Siwce. Podpálil se 8. září 1968 během Centrálních dožínek na Stadionu desetiletí ve Varšavě před očima 100 000 lidí. Zemřel 12. září 1968 v nemocnici na mnohačetné popáleniny. (Duoscop)
Reklama