Útočisko

Jestli je to opravdu podle skutečných událostí, tak je děsivé, co se v Německu - tak slavně poválečně demokratickém - mohlo léta odehrávat, ale současně úctyhodné, že si to Němci o sobě dokáží natočit. Trošku to připomíná Frajera Luka, jen s mnohem těžší tonáží a depresivním vyústěním - neboť je podle skutečnosti. (19.05.2017)

Po nejakej dobe opäť veľmi dobrý film. Nahliadol som do komentárov, takže som vedel do čoho idem a mohol som oceniť majstrovstvo tvorcov. Pred očami mi ubiehali jednotlivé epizódy a v hlave sa mi spájali s Frajerom Lukeom, s Našim vodcom, so Zlom a ďalšími filmami. Herecké výkony boli úžasné, viaceré scény mi ostanú veľmi dlho v hlave a utvrdil som sa v tom,. že Nemci ako národ majú fenomenálnu schopnosť organizovať sa do funkčných štruktúr, v ktorých nie je miesto pre indivíduum, ani pre zložitejšie citové prejavy. (09.09.2016)

Ďalšia z obľúbených filmových tém v opakovane klišéovitom spracovaní. Nápravný ústav s prísnymi podmienkami. Riaditeľ rovná sa Čisté zlo. Rôzne sadistickí vychovávatelia (dozorcovia), predstavujú výhonky Zla. Cirkev pritakáva zlu a posväcuje chovanie majiteľov prevýchovného objektu. Chovanci za dverami ústavu vykreslení ako mládežnícki sympaťáci. Trpia pod knutou dozorcov, tu symbolizovaných čiernobielou palicou jedného z nich. Ich násilné chovanie je len odrazom sadizmu ich nadriadených. Isteže terapia neprispôsobivých stredoškolákov tvrdou prácou nikomu nevonia, no aspoň šlo o zmysluplné kopanie priemyslom a poľnohospodárstvom požadovanej rašeliny. Pre vznik divákmi oceňovanej drámy sa ale žiada spracovanie na línii - rebeli vs. autorita. Rebel sympaťák, autorita - sadista. No záverečné autentické fotografie z Freistattu ukazujú, že to utrpenie nebolo zrejme tak hrozné, ako popisuje film. A mimochodom, každá štátom vytvorená nápravná inštitúcia je zariadenie, ktoré fyzicky aj psychicky deformuje jej nedobrovoľných obyvateľov. Ostáva nezodpovedaná otázka, čo priestupcov deformuje viac: "humanistické" polihovanie na palandách, alebo tvrdá práca v teréne. (03.01.2021)

Pubertální německý Frajer Wolfgang s obdobou Hanekeovy (psycho)analýzy z Bílé stuhy. Příspěvek k pochopení německé nacistické minulosti... Freistatt je coby celovečerní debut režiséra Marca Brummunda až překvapivě vyzrálý film, jehož hlavní devizou je (vedle mimořádně silného námětu) opravdu excelentní práce s dětskými/teenagerskými herci a celá mizanscéna, autentické prostředí diakonie Freistatt uprostřed rašelinišť je mrazivé i dechberoucí... Jako minus ovšem subjektivně považuji eufemistický rastr, které je typický pro většinu západní artové tvorby - celá ta hrůza je zjemňována lyrickými pasážemi a explicitní násilí je upozaděno, myslím, že realita byla ještě mnohokráte hrůznější, než jak je prezentována na filmovém plátně... Přesto jeden z nejsilnějších a nejobjevnějších snímků poslední doby...pocítit beznaděj... PS: Freistatt vytváří zajímavou paralelu k tematicky podobně zasazenému románu Kloktat dehet (respektive jeho první části) od Jáchyma Topola, jen na druhé straně Železné opony... (11.07.2017)

Konec mě totálně dostal. Příběh nechtěného chlapce, který si musel projít peklem a v pekle dospěl. Jak dospíval, a co z něho nakonec vyrostlo, se můžete podívat v tomto skvělém filmu. Zpočátku jsem vnímala jen tyranii, ale postupem času víc a víc Wolfgangovu osobnost. Ve filmu není na první pohled místo pro city, přesto je city naplněný, stačí vnímat. Úžasný film. (22.03.2017)