Útočisko

Ďalšia z obľúbených filmových tém v opakovane klišéovitom spracovaní. Nápravný ústav s prísnymi podmienkami. Riaditeľ rovná sa Čisté zlo. Rôzne sadistickí vychovávatelia (dozorcovia), predstavujú výhonky Zla. Cirkev pritakáva zlu a posväcuje chovanie majiteľov prevýchovného objektu. Chovanci za dverami ústavu vykreslení ako mládežnícki sympaťáci. Trpia pod knutou dozorcov, tu symbolizovaných čiernobielou palicou jedného z nich. Ich násilné chovanie je len odrazom sadizmu ich nadriadených. Isteže terapia neprispôsobivých stredoškolákov tvrdou prácou nikomu nevonia, no aspoň šlo o zmysluplné kopanie priemyslom a poľnohospodárstvom požadovanej rašeliny. Pre vznik divákmi oceňovanej drámy sa ale žiada spracovanie na línii - rebeli vs. autorita. Rebel sympaťák, autorita - sadista. No záverečné autentické fotografie z Freistattu ukazujú, že to utrpenie nebolo zrejme tak hrozné, ako popisuje film. A mimochodom, každá štátom vytvorená nápravná inštitúcia je zariadenie, ktoré fyzicky aj psychicky deformuje jej nedobrovoľných obyvateľov. Ostáva nezodpovedaná otázka, čo priestupcov deformuje viac: "humanistické" polihovanie na palandách, alebo tvrdá práca v teréne. (03.01.2021)

Niečo o šikane na nemecký spôsob. Veď oni majú tie skúsenosti. Ale čakal som niečo záživnejšie, hoci prídu aj momenty samonasratia. Prečo sa matka správa ako pizda, prečo nevlastný otec je taký zmrd? O pedagógoch ani nehovoriac. A vraj inšpirácia podľa skutočnosti. Teda svedectvo, že ľuďom harašilo v každej dobe. Každopádne niektoré scény si mohli odpustiť. Ak hrám 14-ročného chlapca, tak by som sa nemal pokúšať znásilniť kamošku. Nevyzeralo to dobre. Pritom film sa celý čas snaží vzbudiť k hlavnej postave sympatie. (10.05.2022)

Pubertální německý Frajer Wolfgang s obdobou Hanekeovy (psycho)analýzy z Bílé stuhy. Příspěvek k pochopení německé nacistické minulosti... Freistatt je coby celovečerní debut režiséra Marca Brummunda až překvapivě vyzrálý film, jehož hlavní devizou je (vedle mimořádně silného námětu) opravdu excelentní práce s dětskými/teenagerskými herci a celá mizanscéna, autentické prostředí diakonie Freistatt uprostřed rašelinišť je mrazivé i dechberoucí... Jako minus ovšem subjektivně považuji eufemistický rastr, které je typický pro většinu západní artové tvorby - celá ta hrůza je zjemňována lyrickými pasážemi a explicitní násilí je upozaděno, myslím, že realita byla ještě mnohokráte hrůznější, než jak je prezentována na filmovém plátně... Přesto jeden z nejsilnějších a nejobjevnějších snímků poslední doby...pocítit beznaděj... PS: Freistatt vytváří zajímavou paralelu k tematicky podobně zasazenému románu Kloktat dehet (respektive jeho první části) od Jáchyma Topola, jen na druhé straně Železné opony... (11.07.2017)

Freistatt platil až do 70. let za jedno z nejtěžších výchovných zařízení pro mládež. Prej křesťani. A kde je to jejich miluj bližního svého ? Další z řady filmů které jsou natočeny na základech skutečných událostí. Oceňuji i to že tvůrce se snažil natáčet na původních místech. Freistatt je velmi silné emoční drama. Wolfgangův příběh mě chytil hned od začátku a nepustil až dokonce. (30.04.2020)

Slušné dramatické spracovanie nepríjemnej témy prevýchovy mladistvých, ktoré bolo samozrejme plné fyzického a psychického násilia. A nebolo nič horšieho ako keď sa do niečoho takého dostane chalan len preto, že sa ho jeho otčim potrebuje zbaviť, no hnus, je mi z toho zle. Ani nie tak z otčima, ako z matky, ktorá to dovolila. Tým horšie, že príbeh je na motívy skutočnej udalosti. Niektoré scény sa vážne emotívne vydarili, napr. tá s tým pochovaním, alebo k záveru koláčiková scéna. Aj záver sa mi páčil - úplne pochopiteľné rozuzlenie tohto smutného príbehu, v koži toho chalana by som asi konal rovnako. Škoda len, že sa tu slabo narábalo s charaktermi postáv, chcelo to ísť do väčšej hĺbky a niektoré situácie ešte viac dramaticky vyhrotiť. Čo sa týka hlavnej postavy Wolfganga, tak herec mohol byť o kúsok presvedčivejší, možno iný by túto náročnú postavu zvládol lepšie. 75/100 (16.09.2016)