Červenofúz

Môj najobľúbenejší Japonský režisér Akira Kurosawa, ma zatiaľ ešte nikdy nesklamal. Všetky jeho filmy. ktoré som doteraz videl, sa odohrávali v starom Japonsku za čias samurajov (Yojimbo (1961), Sanjuro (1962), sedem samurajov (1954) a je vidieť, že si históriu svojej krajiny nesmierne ctil a vkladal do nichveľký kus srdca. V Red Beard sa nám, už tradične, prestavuje Kurosawov dvorný herec, Toširó Mifune, ktorý si , na moje prekvapenie, tentoraz nezahral žiadneho namysleného a arogantného samuraja-samotára, ktorý sa stará iba sám o seba a nikto iný ho nezaujíma. Vo všetkých filmoch, ktoré som s ním videl mali jeho postavy presne tieto črty. Tu si však zahral starostlivého a nesmierne múdreho primára nemocnice, ktorého si každý vážil. Celý dej sa pohyboval okolo jednej nemocnici, s tým som sa v samurajských filmoch ešte nestretol. Vo všetkých čo som videl sa vždy pár chlapíkov rozsekalo na franforce, povedzme si na rovinu, mne to vždy stačilo ale toto bola príjemná zmena. Opus, ktorý trvá 3 hodiny rozohráva životné útrapy lekárov a pacientov, a medzi hlavnou líniou deja, sa často predstavuje minulosť podaktorých vedľajších postáv. Keby bol náš pseudokultový seriál z lekárskeho prostredia (Nemocnice na okraji mesta) nakrútený takouto precíznosťou, rozhodne by som ho neposiela do ... a nehádzal do filmovej žumpy kinematografie. Bolo to skvelé od začiatku až do konca,akurát som nepochopil v strede filmu takzvané intermezzo, v ktorom nám tvorca pustil do čierneho obrazu jednu skladbu a kým dohrala nič sa nezmenilo, ako keby som počúval rádio. Najviac sa mi páčila scénka, keď Red Beard a jeho učeň karhali v bordeli jednu prostitútku, že by nemala pracovať, keď je nakazená syfilisom. V tom zbadajú nového zamestnanca v brandži, 12 ročné dievča, ktoré má vysokú teplotu. Chcú ju zobrať do nemocnice ale bordelmame sa to nepáči, a tak si zavolá ma pomoc všetkých zákazníkov. Starý primár sa však nedá, a v bitke, svojimi chiropraktickými schopnosťami, zláme kosti (ruky, nohy) asi 20 mužom. Avšak za moment ich začne ošetrovať, milí lekár. Netradičný kúsok Japonskej kinematografie, ale remeselne zvládnutý na jednotku. (08.09.2015)

Najkrajšia oslava humanizmu a ľudského porozumenia prostredníctvom kinematografie. Každý ľudský príbeh je jedinečný, smutný a krásny zároveň, preto je umieranie človeka tak vzácnou a dôstojnou chvíľou. Každý člen segregovanej spoločnosti si zaslúži pozornosť, toleranciu, pomoc a druhú šancu, pretože jeho chovanie je iba následkom vyrastania v tejto, vo všeobecnosti, amorálnej spoločnosti. Je to jej sociálna kritika, pretože ak by nebola chudoba, bolo by menej chorých, ktorých už ale vláda nepodporuje. Pokiaľ chcete vedieť všetko o japonskej (a zďaleka nielen japonskej) mentalite a histórii tohto národa, pozrite si všetky Kurosawove snímky. Z tejto sa toho dozviete veľa. Červenobradáč je jedným z najkrajších a najdojemnejších filmov, aké boli kedy natočené. 100% je v tomto prípade ešte na vyššej úrovni, ako v iných mnohých, mnou rovnako hodnotených prípadoch. (21.11.2012)

Mladý ambiciózní lékař Jasumoto, který se učil, aby mohl být lékařem šóguna, si vyjede na obhlídku nemocnice a tam ke své nelibosti zjistí, že není jen na obhlídce, ale že má nahradit jednoho z lékařů, který zrovna odchází. Nemocnici vede vrchní doktor Niide a zavádí tam přísná pravidla pro pacienty i zaměstnance a Jasumoto hned dělá ofrky a odmítá pracovat i dodržovat všechna běžná pravidla nemocnice než pozná co je doopravdy Rudovous, jak doktoru Niidemu přezdívají, s těmi svými pravidly zač a jaký je jeho postoj k medicíně a životu. I přes tříhodinovou stopáž filmu všechno běží rychle a zajímavě s dobře napsanými rozhovory mezi hlavními postavami a se zajímavou hlavní zápletkou i dílčími příběhy, které ji doplňují. Objeví se velká spousta pravd, které na člověka v životě čekají a taky spousta zajímavě podaného humanismu, který Rudovous prosazuje občas trošku svéráznými způsoby. Samotná postava Rudovouse a jeho zaučování Jasumota je na filmu to nejzajímavější. Rudovousovy metody jsou pro Jasumota ze začátku úplně nepochopitelné a sám Rudovous ani nemá potřebu je vysvětlovat a prostě jen dělá co dělá, ale nakonec vždycky zjistí, že jsou tím nejlepším co může lékař v daných podmínkách dělat a že Rudovous je moudrý a laskavý i když se tváří jako kruťas. Hlavní myšlenka a vyznění filmu jsou divákovy podané nakonec úplně čistě a jasně a hlavně fungují velmi silně a inspirativně, protože příběh o Rudovousovi člověka může přímo nadchnout svou živostí a idealismem a perfektně by fungoval jako náborový film pro lékařské fakulty :). A taky by bylo ještě nakonec, krom toho že je to úplně bezvýhradná pětka pro asi nejlepší Kurosawův film, potřeba říct, že Rudovous je taky ze všech nejlepší role Tošira Mifuneho, který zahrál všechny nálady, pocity a charakterové vlastnosti své postavy s takovou lehkostí a přirozeností, že by člověk věřil, že se dívá na opravdového rázného a moudrého Rudovouse spíš než na filmového herce :). (04.12.2010)

Velice strhující snímek z prostředí nemocnice pro chudé a strádající. Nežil jsem v té době, takže nevím, jak věrně Kurosawa vystihl tehdejší názory na svět nebo nálady, ale jestli to tak, jak to popsal, bylo jenom z půlky, tak bych tam nechtěl žít ani za nic. Tři hodiny dlouhý epos mě ani v nejmenším nenudil a množství příběhů z různých prostředí jenom zvyšovalo, s přibývajícím časem, můj zájem o osudy lékařů a pacientů. Klasicky vynikající Toshiro, jehož postava byla trochu upozaděná, ale to ani v nejmenším nevadí... na malém prostoru rozehrát tak obrovský koncert. Bravo mistře... (22.12.2008)

Společně se Sedmi samuraji nejlepší Kurosawův snímek. Příběh mladého lékaře nastupujícího na zkušenou do nemocnice pro chudé je strhující a dokáže zaujmout především díky osudům obyčejných lidí. Přes tři hodiny stopáže vůbec nenudí a nebýt do filmu nezapadající jedné bojové scény, tak ani není co vytýkat. Není zde ona otravná teatrálnost, která "zdobí" některé jiné snímky tohoto japonského velikána, pro zdlouhavost tu také není místo a snad poprvé je u Kurosawova snímku dobře využitá hudba. Výsledek je sice jednoduchý a komorní, ale v tom je právě jeho síla a největší přednost, jelikož se může naplno soustředit na osudy, chování a pohnutky jednotlivých postav. Všichni herci hrají skvěle, ale jednoznačně nejlepší je tradičně charismatický Toshiro Mifune ve své životní roli zdánlivě despotického lékaře s dobrým srdcem. Důkaz, že výtečnému filmu stačí pár herců, dobrý scénář, pár interiérů a naprosté minimum exteriérů. Humanistický snímek, který patří k vůbec nejlepším japonským dílům. Škoda, že Rudovousem po šestnácti společných filmech skončila jedinečná spolupráce dnes již legendární dvojice (nejen) japonské kinematografie. (03.02.2007)