Pomsta

Bloncka, znásilnění, pokus o odstranění, hon a pomsta. Samozřejmě z hlediska příběhu nic nového, což snad ani trochu znalý divák nečeká. Problém nastane v momentě, kdy bloncka přistane na stromě. Pak už se jedná o čistě fantastický film, ze kterého realismus vyprchal jak otevřená sklenička benzinu na slunci. Proč tomu tak je, pochopí snad úplně každý. Ne, s těmi zraněními by se nedalo přežít, natožpak plavat, běhat (drogy nedrogy) jako o závod a stát se ženským Rambem. Ale to mně nakonec nevadilo. Slušivý vizuál, mravenci jako symbol a smysl pro detail. Fajnová krev, gore však poněkud kolísavé. Chodidlo bylo až moc gumové stejně jako rozstřelená hlava ve snu či nafouklá ve vodě. Na druhou stranu kůl v břiše a střelná zranění byly ok. Leckteré scény pobavily, třeba moment, kdy Stan močí u vody na pavouka a vy už tušíte, co přijde. Víte, že je to sice nereálné, ale čekáte a pak se smějete a tleskáte. Rudě vymalovaný dům je pak třešničkou na tomto bláznivém dortu, který mě sice bavil, ale podívat se na něj jednou mi stačilo. (05.09.2019)

Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to. (19.04.2018)

"Důkladnější verze prvního komentáře." Pomsta je hotový "majstrštyk". Celou dobu nevíte, jestli je to vlastně celé tak špatné, nebo tak skvělé. Celá ta absurdita, která z toho sálá je totiž naprosto dokonalá. Člověk si pak není jistý tím, jestli je takovou šílenost možné natočit pouhou náhodou (jako je tomu třeba u The Room z roku 2003). Od této chvíle bude komentář obsahovat SPOILERy. Ostatně na začátku máte pocit, že se tvůrci vydali trochu jinou cestou. Snímek má artové prvky, znásilnění vypadá (vyznívá) reálně a útěk má logiku. Pak se ale dostáváme na novou úroveň. Jen (Matilda) je novodobý akční hrdina, kterého sice kulky ani stromy nemíjejí, ale jí je to naprosto jedno. U klasik s Arnoldem, nebo Stallonem to berete, protože se celou dobu tváří drsně a forma je jasná. Tady je však problém takový, že dříve zmíněná forma naprosto neúměrně kolísá nahoru a dolů. Třeba první smrt je parádní z hlediska brutality i vzhledem k chování postav (když pominete fakt, že Jen po svém zranění stále žije - což se od vás vyloženě očekává). U Stana se ale dostáváme k problému, že neuvěřitelně přehrává. Důkazem toho je třeba scéna se střepy. Místo toho, abyste se pomalu odvraceli ze znechucení nad zraněním a krutostí (což je třeba případ Osmi hrozných od Tarantina), můžete v klidu chroupat třeba popcorn. Máte totiž reálně pocit, že spíše než na výživný akčňák koukáte na sekvenci ze Sám doma, kterak si Mokrý banditi zoufají, že Kevin na zem vysypal hřebíky, nebo jim na hlavu spadla cihla. Všechno to utrpení se bohužel zvrhne úplně jiným směrem, než byste chtěli. Film je jinak plný všemožných nereálných kousků, ale budiž... U hodnocení se ale nerozhodnu, jestli bych měl dát 5, nebo odpad. Proto zvolím zlatou střední cestu a zatím dám 3 hvězdičky. Nakonec podotknu, že chápu skupinky, které se smály stejně tak, jako skupinky, kterým to připadalo nepřiměřené (smích těch ostatních). Revenge logicky vyvolává emoce na dvou rozdílných protipólech, a tak se dá dost dobře očekávat, že se o ní bude ještě dlouho mluvit. *** Po projekci Climaxu jdu na 2 hvězdy. Předpokládám totiž, že tady tvůrci nechtěnou komedii točit nechtěli. (20.04.2018)

Abych byl upřímný, nejsem si jistý, co jsem shlédl, resp. co paní řezisérka chtěla natočit. Matoucí je totiž již zprvu vcelku decentní a v rámci mezí smysluplný začátek a poté obrovské množství artových vložek a scén. Kamera se buďto chová vilně s pozorováním nahých křivek jak slečny tak mužů až nekřesťansky dlouhou dobu, poté se líně babrá v téměř dekadentních a na pohled bolestivých momentek/vizáží zranění, aby to celé zakončila přírodní studií chování mravenců při setkání s jablkem, stromem či krví (nemluvím o chudákovi pavoukovi). Dalo by se říct, že tyto alegorie či zacházky plní pomalu více jak polovinu filmu, kde neskutečně kontrastující zbytek filmu je..inu, nelogické akční béčko bez špetky smyslu a s tunou neuvěřitelně absurdních a groteskních chvilek, při kterých obtížně zadržíte smích. Chlapík, kterého postihla nemilá událost s chodidlem, by zasloužil oskara za jeho obličejové kreace a rozhodně si budu pamatovat i na dodatečné (hlavně okrasné) využití plechovky od piva. Nesmyslů je tu jak žížal na chodníku po velmi vydatném dešti, což můj verdikt silně ovlivňuje. Věřím, že hodnocení se tu může velmi rozcházet: Spoustu Pomsta královsky zabaví, další várka jej určitě znechuceně odsoudí. Zůstanu zhruba na pomezí s 2* a doteď kroutím hlavou. (20.04.2018)

Sme dávno v dobe kinematografie, kedy nie je dôležité čo, pretože všetko tu už bolo, ale najmä ako. A práve preto ma vôbec priamočiarosť Pomsty vôbec neuráža a mohol som sa aspoň sústrediť na detaily a najmä perfektne zvolené prostredie. Francúzi si tak nakrútili moderný western s cool ženskou hrdinkou a klasickými tupcami, ktorí sa tak môžu výraznejšie prejavovať iba násilím. Okrem toho nešťastného jablka, ktoré je už tak nudným symbolom, že ma už ani nebaví jesť toto ovocie, sú ale tie ostatné pre rozprávanie zvolené vhodne, napríklad "falický" konár ako príčina zranenia . Svojim spôsobom tu Fargeat vyjadruje podobnú podporu ženskej revolte v čistej žánrovke ako Besson v Lucy. (13.05.2018)