Dersu Uzala

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Děrsu Uzala ma milo prekvapil. Prekvapil ma ako film a aj jeho hlavná postava lovca samotára. Priateľstvo, ktoré vzniklo pri skúmaní ussurijskej oblasti medzi Dersom Uzalom a ruským kapitánom a cestovateľom je na celý život. Ich spoločné putovanie tajgov, ktorá na jeseň hýri krásnymi farbami, Akira Kurosawa natočil bravúrne. Aj keď sa na plátne nič nedeje, je stále na čo pozerať. Príroda je nádherna, ale počasie v tajge veľmi zradné, o čom svedčí výborná scéna, keď Dersu s kapitánom zablúdili a museli ostať v noci spať pod holým nebom. Hoci mi bolo od začiatku jasné na čo potrebujú rýchlo nasekať trávu, to ako Dersu využil statív, chce pochvalu. Dramatická časť v závere mi prišla trošku narýchlo, ale celkovo hodnotím film veľmi vysoko a pri najbližšej príĺežitosti si ho rád pozriem znova. 100%. (07.08.2010)

Řekl bych, že je to nejlepší snímek mistra Kurosawy, což je tak trochu paradox, vzhledem k tomu, jak se odlišuje od jeho ostatní tvorby. Možná je to právě díky tomu, že se v něm odpoutal od, pro něj typické, samurajské teatrálnosti a pokusil se vypovědět úžasný lidský příběh v krásném prostředí poklidné, leč nesmlouvavě drsné, sibiřské tajgy. Jeho vyprávění je naprosto dokonalé, v některých částech jen tak lehounce plyne a kochá se přírodou, aby pak v dalších scénách přešlo do takřka dechberoucího zápasu s jejími zákonitostmi a následně mohlo opět pokojně rozjímat nad základními otázkami lidského žití. Starý lovec Děrsu Uzala má prostě nádhernou duši. 100% (12.03.2011)

Krásny príbeh o priatelstve,súžití a boji s prírodou. Film je dokonalý po vizuálnej stránke, niektoré zábery by sa hodili do umeleckých dokumentov ako napr. Baraka. Napriek dĺžke filmu a jednoduchému deju som sa nenudil ani chvílu a vychutnával som každú sekundu, každý záber. Zaslúžený Oskar pre najlepší film! (21.02.2006)

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)