Dersu Uzala

Velké unikum světové kinematografie, které vzešlo z bezmála rovnocenně unikátního spojení sovětského filmu a geniality guru japonské filmové školy A. Kurosawy. Epos o skutečném přátelství, o síle a nezměrnosti přírody a oxymóronech životních filozofií. Podáno zcela bez levného patosu, zato myšlenkově nedostižné a trvalé, lyricky i esteticky procítěné a především hluboce humanistické. Kdo tento vybroušený diamant neviděl, nepochopí... (20.11.2008)

Děrsu Uzala reprezentuje to najčistejšie a najmúdrejšie, čoho sa možno v človeku dopátrať. Vydestilovaná nádhera! Keby za mnou prišli s hrozbou definitívneho vymazania filmových spomienok, ale ponúkli možnosť vybrať si jeden jediný film, na ktorý nikdy nezabudnem, nezaváham ani na chvíľu. Pre mňa osobne určite najduchovnejší filmový zážitok, ktorý stojí mimo akýchkoľvek hodnotiacich kritérií, mimo bežných kategórií... [100%] (04.08.2005)

Film, který již po několika minutách bere dech; duše se při něm rozplývá do vířících obláčků lesní mlhy... Na ohromující výlet s nejmilejším, nejobětavějším staříkem na světě nikdy nezapomenu, stejně jako na kouzelné prostředí tajgy - konečně si dokáži pod tímto slovem představit něco hmotnějšího. Nejmagičtější na celém Děrsovi je, že ačkoliv obsahuje "jen" sladké záběry krajiny a loudavé putování dvou přátel, stejně je to nejpoutavější snímek, který jsem za dlouhou dobu viděl. Člověk nemá pocit, že by sledoval film, nebo třeba dokument, ne. Takže si nasaďte batohy, řekněte na několik dlouhých měsíců (137 minut) sbohem internetu, a vzhůru za dobrodružstvím! (29.12.2010)

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Další film, který jen potvrzuje Kurosawovu genialitu. opět je ze zcela odlišného žánrového soudku a opět se rovná o velkou záležitost. Silně působivé je už jen prostředí ve kterém se film odehrává, kraijna tajgy je překrásná. Další impozantním prvkem je samotný lovec Děrsu Usala a jeho mentalita. Fiml je překrásný, Kurosawa zde popírá tvrzení, že se nenaučil točit barevné filmy. Konec filmu je krásně nepateticky a nesentimetálně dojemný. (06.11.2006)