Král psanec

Ale mňamky-mňamky! Pardon, chcel som povedať: "Douglaaaas, aye?!" Už pri úvodnej štvrťhodinke natočenej na jeden záber, v rámci ktorej sa odohrá psychologické východisko pre celý film, veľmi solídny šermiarsky súboj a kráľ odpáli jebu byzantského ohňa z fakt obrovského (ale že obrovského!) katapultu, som vedel, že bude dobre. A bolo. Viac ako dôstojné spin-off / pokračovanie Statočného srdca, ktoré síce nemá jeho ikonickú silu, ale v niektorých veciach ho dokonca predčí - najmä čo sa týka historickej vernosti, výpravnosti, kostýmov, dekorácií a zbraní. Vďaka bravúrnej réžii a geniálnej kamere získate dojem širokého a pritom rušného priestoru plného hradov, davov a rojov horiacich šípov. Celkom tu mizne ten televízny dojem "pár ľudí pred jednou kulisou a modrým plátnom". Vychutnajte si nádherné Škótsko, ale poďte aj do Londýna, aha, tá krkavcom ozobávaná hlava na kole nad mostom, to je slovutný William Wallace! Stredovek tu dokonale ožíva vo všetkých scénach, ale najmä, ako inak, v tých bojových. Mozočky a črevká sa valia v mohutných záplavách a ak máte slabosť pre kone, vôbec to nepozerajte. Všetko sú to triky, samozrejme, ale veľmi presvedčivé, takže keď celá anglická jazda zahučí do priekopy so zastrúhanými kolmi, zaplačete a možno aj zagrckáte. Dobre, nie je to úplná krasojazda, Chris Pine je trochu trtko (hrá to veľmi dobre, ale tá postava je proste trtko, niečo ako Orlando Bloom v Kráľovstve nebeskom - sympaťák, ale nasledoval by ho maximálne smrad z onucí, nie celý národ) a hudba je bežná "celtic relax music", akú si kliknete na YouTube. Gradácia k záverečnej bitke tiež nefunguje úplne na jednotku, zimomriavky sa pri zahrievacom prejave vodcu nedostavia (to až pri tých koníkoch). Stále je to však parádny historický film s klasickým "odbojovým" príbehom, skvostným vizuálom a oceánmi krvi. Na plátne by to bola nepochybne ohromná žranica. (09.11.2018)

Nepřímé pokračování Gibsonova Statečného srdce. Nehledejte v tom epičnost, emoce a sílu Melova opusu. Outlaw King je pomalu odsýpající řezničina která sází hlavně na téma, aby přilákala co nejvíc diváků. Zatím jednoznačně ale nejlepší film od Netflixu, který pomalu vystrkuje růžky. Co filmu chybí v herecký výkonech a napětí, to nahrazuje brutálním násilím, při kterém sem občas odvracel zrak a to že sakra něco vydržím. Povedené historické béčko, nic víc, nic míň. 70%. (08.12.2018)

„CO JE MÍR S MEČEM NA HRDLE? ŘÍKÁM BOJUJME!... /// Začínáme rok před smrtí Williama Wallace. Skotsko 1304 a Robert Bruce zde započíná svoji cestu k vládě nad Skotským královstvím… Trochu nuda. Bláto, koně, kecy… vražda… kecy… takový ty důležitý, historický… ale tady to jsou hrozný zdržovačky, podpořený třeba dlouhým pícháním (bohužel ne mečem). Takovej History Channel. ¾ hodiny. Pak začnou Angláni vykonávat „spravedlnost“, takže se začnou chovat jako zvířata a kvežíznivý oko je (na chvíli) nasyceno. Následujou další obrázky… prostě tomu chybí drajv skvostnýho vypravěče, navíc Pine to prostě nemá! Když se konečně rozhodnou skoncovat s rytířstvím (jako chovat se fér), nadchází čas pro vztah otce a syna v rodině Edwardů (jako těch králů). Ty vole, tady se toho nakecá… Finální bitva, to je taková sekanice, která doplácí na rozpočet. Mackenzie zklamal a Netflix nepřekvapil. Hodně událostí vtěsnanejch do malýho prostoru, takže to není ani dostatečně historický ani krvavý. Pár nechutností, který zaútočí na emoce to nezachrání, jen pozastaví úpadek do absolutní letargie. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Rád POSLOUCHÁM ty příběhy „o cti“. 3.) Vím, kdo byl William Wallace. 4.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (14.11.2018)

Dlouho očekávaný návrat historických epik vypadá v hlavě Davida Mackenzieho očividně úplně stejně jako v té mé. Vynikající dramatická řežba, která je stejně brutální jako je nádherná. Naturalistická kamera a herecké výkony jsou zásluhou toho, že si připadáte, jako by vás do obličeje šlehal vítr a déšť skotských vysočin. Chris Pine je král, kterého bych pěšky následovala do každé bitvy. Zkrátka perfektní. To samé platí o nebojácné Florence Pugh. Jeden z mála historických příběhů, kde jsem neznala konec a stěží bych letos našla lepší dějový zvrat. Není to dokonalý film, ale je to srdcovka. (10.12.2018)

Realita mezi chlapy v sukních před a po zbourání a naporcování Viléma Stěnoesa evidentně nebyla až úplně taková, jakou nám ji v pětadevadesátem romanticky nakýčoval brutální Mel dle zkreslujícího scénáře přímého Volišova zadku (opak předka). Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „abstrahujme od toho“, nechme dějepisnou akurátnost hysterikům, Statečné srdce je pořád jeden z nejlepších a nejzábavnějších historických velkofilmů, jaké kdy osvítily celuloid, a rehabilitace Bobíka Brúse, trochu nespravedlivě vygibsnovaného do proradné kundy, právě proběhla. Neproběhla asi úplně podle představ rodiny Brúsů, sice v ní Robert až na anglické velezmrdy nikoho nijak zvlášť nezrazuje, nicméně je tu vykreslený tak trochu jako přiteplený nerozhodný jeliman, porážkový Skot a latentní impotent. Ovšem proběhla téměř podle mých představ jakožto přihlížejícího, protože se jedná o poctivou, slušně odsejpající a hezky natočenou porci středověké řezničiny. Srovnávat to s výše zmíněnou Gibsoniádou je sice něco jako chlastat po ušlechtilém osmnáctiletém Lagavulinu vodu z pračky Jeníka Chodce, ale flašku to má docela hezkou a ožrat se z toho taky dá vcelku slušně. (11.11.2018)