Čo len ľudia povedia

Film rozpráva o mladej dievčine, ktorá má problém s dodržiavaním striktných kultúrnych a náboženských tradícií pakistanskej rodiny v Nórsku. Snaží sa zobrazovať udalosti bez príkras a myslím, že je zachovaná aj značná objektivita. Nastoľuje silné myšlienky a provokuje k debatám o zmiešavaní rôznych kultúr. Filmárske spracovanie je na úrovni, mladá Maria Mozhdah príjemným prekvapením. (03.11.2018)

Ani nevím, co k tomu říct. Že jsem vděčná, v jaké zemi jsem se narodila? Že mě šokuje, že žít v demokratické zemi nemusí znamenat nutně svobodu? Že si ani nedokážu představit život, ve kterém je rodina mým největším nepřítelem? Iram Haq přesně věděla, jak příběh uchopit a udělat ho naprosto uvěřitelným, aniž by u toho diváka vydírala. Tohle mě opravdu zabolelo. (13.11.2021)

Inu, co by lidi říkali. Prostě jen: „Táhněte domů, pokrytecká, patologickým náboženstvím vypláchlá nekulturní hovada! Nikdo vás sem, kurva, nezval, vlastních parazitů už máme přebytek. A když už vás nějaké zaslepené, mocenskými klikami k novému multikulti světopořádku cíleně manipulované a pseudotolerantní sluníčkářské mrdky pustí do EU, měli byste být vděčni, že jste mohli vypadnout ze zasvrabovaného středověku, který si doma s Alláhem v zádech i ve 21. století stále tak progresivně budujete, a mít aspoň tu všeobecně očekávanou elementární slušnost plně se podřídit zákonům a kultuře civilizace, na níž jste se rozhodli parazitovat. Ale to vy ne, vy jste jen léty účelových výplachů naprogramovaní šířit agresivní infekční duševní chorobu jménem islám za každou cenu a striktně křivit i své další degenerace k patoobrazu svému, které by možná, pokud by neměli za rodiče vymatlané pičusy, mohli mít i jakous takous šanci vyrůst v moderní, racionálně smýšlející a kulturně adaptabilní jedince.“ Na koprodukční kliku hlavních vítačů překvapivě bez obvyklého akcentu, jak je děsně fajn je tu mít, protože jsme kůl altruisté, netoužíme po ničem jiném, než se nechat islamizovat, s jakou radostí a potěšením přispíváme ze svých daní na výživu tasemnic a jak by katedrálu v Kolíně vytunilo k dokonalosti pár minaretů. Čili jen neslané nemastné nekomentované vyznění, jaké jsou to tmářské jebky bez špetky tolerance a zdravého rozumu, ale aspoň něco a snad první vlaštovka. (11.02.2019)

Celkově zajímavý náhled do mentality přistěhovalců, hlavně jak se potýkají s kulturní (ne)adaptací ve jiné společnosti. Dovedu si představit, že je to jeden z modelových případů, kterých se dějí v bleděmodrém v celé Evropě. Navíc nejde o nějaké velké drama, dokážu si představit, že otcův trest by mohl být ještě přísnější. Nicméně i zde nejspíš vidíme prostředí, odkud se může formovat extremismus. (28.09.2021)

Citlivé bezvýchodní sociální Drama zaměřující se na život Pakistánské rodiny žijící v Oslu včetně jejich striktních kulturních tradicí a náboženství. Hlavní hrdinka Nisha by ráda žila život jako každý dnešní teenejdžr, tedy párty, alkohohol a sex se svým přítelem, bohužel její rodina a kultura tohle neuznává a když jí otec přistihne v pokoji se svým přítelem začíná pro ní osudné nekončící peklo, které nezná hranic a nemá konec. Vzhledem k tomu, že Nisha je opravdu krásná slečna silně jsem s ní empatizoval a veškeré její problémy prožíval takřka s ní. Je to hodně silné i emotivní a můžeme být rádi za Česko, protože ženy v Pakistánu a celém Islámu vůbec to nemají absolutně lehké. Silný zážitek s psychologickým podtextem. 80% (08.01.2019)