Idiot

Zasnežené Hókkaidó má niečo do seba. Ten chlad v ktorom sa tento emočný epos odohráva je skvelým kontrastom voči postavám a ich pocitom. Adaptovať Dostojevského nie je asi ľahká úloha. A už tobôž nie keď zmeníme lokácie, mená a prostredie ( hoci si viem predstaviť ten ruský chlad v každom jednom zábere). Kurosawa je ale emočný režisér. Jeho postavy dýchajú a konajú, ako keby boli vystrihnuté zo skutočnosti. Občas je tu mierne prehrávanie a melodramatickosť, ale vo výsledku to nevadí. Takmer tri hodiny sa nám totiž rozkrýva príbeh o láske a túžbe, nenávisti a spoločenskej odmietavosti a každá z postáv tam vlastne hľadá len pochopenie a nehu. Čo je znova skvelý kontrast so snehom a mrazom. Nejedná sa o najlepšieho Kurosawu. Ale neviem si veľmi predstaviť tvorcu, ktorý by tak ťažkú a komplexnú látku dokázal adaptovať tak ľahko a s takým citom pre detail, ako je tomu v prípade Akiru. (10.08.2023)

Poválečné Japonsko v zápaďáckém střihu a do toho klasický ruský román. Když jsem v devatenácti Dostojevského Idiota četl, moc se mi to líbilo, ale nikde jsem tam nemohl najít onu "genialitu". Nyní, při sledování Kurosawovy adaptace, mám velmi podobné pocity, jen o něco blíž k pochopení. Pan Kameda je prostě idiot. Postavy Kurosawova filmu a jejich ztvárnění jsou naprosto skvělé, chybělo mi ovšem nějaké jejich duševní pozadí (obzvlášť citelně u Mifuneho postavy). Kameda (Miškin) je ztvárněn sice skvěle, koncipován však trochu nešťastně: historkou o zešílení z popravy (ač samo o sobě dobře dostojevské), při předpokladu, že pan Kameda je prostě takový, to Kurosawa překombinoval. Dostojevského Miškin je, pokud si vzpomínám, prostě těžký epileptik, občas se vynořující z mozkové temnoty. Kamedova povaha - je takovým "odjakživa" nebo až od popravy? Tedy: Je to jeho přirozenost nebo jakýsi pokus? To se neví a je to škoda. Pan Kameda má sice svou dokonalou dobrotou narážet na nepochopení a posměch, ale celou dobu ho tam všichni obdivují. (Ovšem tak, jakoby byl svatým z obrázku a ne živým člověkem.) Pokud jde o řemeslné komponenty, autor opět nezklamal. Na druhou stranu je to první mistrův film, který jsem nedal na jeden zátah a u nějž jsem se chvílemi trochu nudil. V druhé části se to stále zlepšovalo, ale zase tou závěrečnou vraždou to celé pohřbil (z četby už si to nepamatuji, ale myslím, že Dostojevskij to tam nemá). Místy to na mě působilo dojmem sentimentálnosti našich "filmů pro pamětníky". Dávám čtyři hvězdičky, což je na Kurosawu zatraceně málo. (26.06.2011)

Film má všechny atributy být plnohodnotným dílem. Námět je klasika. Herci jsou skvělí, Toshiro Mifune, zde opět ukázal zcela odlišnou rovinu svého herectví. Hraje zde nedobrého člověka. Úžasná je kamera, protože přestože se film odehrává vlastně jen v pár místnostech a někdy v exteriérech, dokáže Kurosawa svými záběry a střihy prostě vtáhnout. Jen mám výhrady k dějové linii. Některé postavy z filmu na dlouhou dobu vymizí a pak s objeví až na konci, i když jsou klíčové. Slyšel jsem, že film se zachoval nekompletní, tak to bude asi tím. (10.01.2007)

Pro mě osobně zatím nejpodivnější Kurosawův film... Jistě je to dáno jak tím že jsem nečetl Dostojevského předlohu tak tím že jde o sestřih provedený studiem bez toho, že by se jej Kurosawa zúčastnil. Z původních 265 minut zůstalo dnešních 166 minut. Zmizely tedy téměř dvě pětiny děje. Kurosawa prý studiu vzkázal že pokud už chtějí film sesříhat, nejlepší by to bylo po délce... Z vysvětlujících popisků v úvodní části filmu lze vydedukovat, že stříhání se odehrávalo především zde. Poněkud zmatečný byl ovšem i závěr... Z filmu díky tomu do jisté míry zmizela logická stavba, rozhodně ale zůstala silná atmosféra. Přiznávám ovšem, že jednání většiny postav mi tak jako tak nepřipadalo úplně pravděpodobné a myslím, že za to už svévolný střih nemohl. Více než o skutečném duševním onemocnění film (a zřejmě i Dostojevského předloha) vypovídá o tom, jak si v dané době lidé duševní chorobu (což mimochodem epilepsie tak úplně není) představovali. Základní paradox duševně nemocného který ve skutečnosti jedná daleko přirozeněji a pochopitelněji než lidé zdraví je ale samozřejmě silný a velmi nadčasový... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, anniehall, kinej, Anderton, ScarPoul, Gwaihir (12.04.2021)

Pomalé, hypnotické, temné a působivé... obzvláště ve své druhé části, kde vztahové napětí pomalu dostupuje vrcholu. Zajímavé je to i jako setkání s naprosto odlišnou mentalitou. Motivace postav je totiž zásadně formována japonskou kulturou a tradicemi, a proto se nám evropanům může zdát chování některých hrdinů naprosto zvláštní. Ale na působivosti to filmu rozhodně neubírá. (02.04.2017)