Ran

Souhlasím s většinou, že ta stopáž byla opravdu otřesně dlouhá. Na asijskou filmografii se nedívám často, ale je naprosto odlišná od té evropské a americké - taková jiná, velmi zvláštní a tohle je vlastně vůbec první dílo od Kurosawi, co jsem viděl, nicméně film je natočen s velkou precizností a je hodně krutý a tragický - takové filmy mám rád. Kostými jsou samozřejmě parádní ( taky za to byly oceněny Oscarem ) a já jsem byl rád, že jsem tenhle film od Kurosawi viděl jako první, kdyby tak nebylo, možná bych hodnotil jinak, třeba jako většina ostatních 4*..... (29.11.2012)

Kurosawa opět nezklamal a opět jsem mohl vidět film s přepálenou stopáží a nudným dějem. Naštěstí Ran je snesitelnější než Rašamon. Ve filmu můžete vidět dobré herecké výkony a slušnou výpravu a to hlavně ke konci snímků. Naivně jsem doufal, že se dočkám trošku více bitev. Bohužel k vidění je jen jedna a to závěrečná. (07.12.2010)

Všechno by mělo mít nějaké uspořádání. Když si špatně nachystáte bar, tak polovinu věcí nenajdete, tu druhou rozbijete a uděláte více zmatku než užitku. Vžyť je to jednoduše stejný jako s nábytkem, pokud si dáte postel ke dveřím, těžko budete procházet, ale to bych mohl pokračovat do nekonečna. Tenhle film není prostě uspořádaný! Jakoby se vznášel metr nad zemi a nechtěl spadnout na zem. Tohle, pane Kurosawo, vážně neocením, ani přes to, že si vás opravdu vážím. Mám pocit, že tohle jste si točil pro sebe. Takový epitaf. Pokud je v historickém, středověkém, válečném velkofilmu pouze jedna bitva, a k tomu totálně nevěrohodná, je něco určitě špatně! (15.11.2008)

Raději nechme promluvit jednu z vedlejších postav:" Neurážej Boha, je to on, kdo pláče nad krutostí lidských bytostí, nad hloupostí těchto stvoření, kteří věří , že jejich přežití závisí na zabíjení. Žádný Bůh nás před ním neochrání. Není to nic divného v tomto krutém světě, lidé hledají jen smutek a ne radost. Ty hloupé bytosti bojují za smutek a utrpení, vyžívají se v potocích krve." (25.11.2006)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)