Rašómon

Déšť. Miliony kapek se tříští po dopadu na střechu polorozpadlého chrámu. Ten zrovna skýtá útočiště třem tulákům, z nichž jeden rozhodne se sklíčenou náladu znásobit vyprávěním příběhu o jedné ženě a dvou mužích. A nejen o nich. O vyprávění „ve stylu Rašomonu“ jsem slyšel již dávno před zhlédnutím samotného filmu a rovněž jsem dávno před jeho zhlédnutím viděl mnoho filmů sice vzniklých později, nicméně vyprávěných stejně, přesto lépe. Rašomon dnes zaujme spíše v závěru vytyčenou myšlenkou. Proč nechceme slyšet pravdu, proč ji záměrně překrucujeme a činíme svět místem den ode dne zmatenějším? Jednoduše proto, že pravda nikoho nezajímá. Pravda buď není dost zábavná anebo je příliš bolestivá na to, abychom se jí dokázali postavit tváří v tvář. Kurosawa byl humanista, možná trochu idealista, když svým hrdinům, potažmo celému světu, dal ještě jednu naději. Dnes takový konec vyznívá jako zbožné přání. Co nelze Rašomonu upřít, je perfektně zvládnutá režie a scénář dost moudrý na to, aby nebyl moudřejší než samotný divák. Mnohé scény se vryjí do paměti, aniž by však výraznějším způsobem posunovaly děj. Spočívá právě v tom Kurosawova genialita? Ale opravdu se většina jeho filmů musí odehrávat někdy ve středověku, opravdu musí ve většině z nich vystupovat Toširo Mifune jako polonahý rozchechtaný tajtrlík a opravdu by to nešlo bez těch legračních soubojů na ostří meče, kdy někdo co chvíli bez zjevné příčiny upadne na zem? 80% Zajímavé komentáře: zputnik, Turiec, rawen (23.11.2007)

Pomalé, nudnější a spíše komornější vyprávění příběhu, tak jak to Akira Kurosawa umí. Nikam nepospíchá, neobjevuje se náhle žádné vyvrcholení z nějakého zvratu vše se odehrává v pomalém tempu a rozhodně je to velice zajímavé. Ač je to přes 50 let staré, na kvalitě snímek rozhodně nezaostal a herecký výkon zloděje je opravdu takřka heroický a jeho smích mi dosud zní v paměti. (07.10.2006)

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci... (15.07.2002)

Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. (10.02.2023)

Kdyby přišla řeč na to, který film já osobně považuji za nejlepší vůbec, Rašomon by byl velmi vážný kandidát. Dodnes s láskou vzpomínám na památnou projekci tohoto snímku, který mi před mnoha lety objevil kouzlo výjimečné tvorby Akira Kurosawy. Ten chlapík byl zcela bez debat geniální. UPDATE 4.10.2020 - Když jsem po letech dostal chuť si tento film připomenout, opět mě ohromil svými kvalitami. Vlastně mi i připadá nepatřičné o něm cokoli psát, protože to už dávno udělali jiní a protože by to v mém případě bylo jen trapným vršením chvály, což vždy vypadá poněkud podezřele, ne-li směšně. V každém případě kdybych si měl vybrat pár filmů, které bych chtěl stihnout vidět ještě jednou před smrtí, tento by byl zcela jistě mezi nimi. (05.01.2013)