Rašómon

Mé první setkání s panem Kurosawou a zrovna taková bomba. Čekal jsem, že to bude něco strašně hutného a zvláštním způsobem náročného a vlastně mi spíš přišlo, že to byl docela dobře stravitelný film. Počkám ještě na další, ale vypadá to, že jsem si oblíbil dalšího asijského režiséra a hned možná toho světově nejznámějšího. Rašomon je film o lži. Film o hledání pravdy, o její důležitosti, o jejím smyslu pro běh lidstva. o touze po pomstě, o radosti ze způsobeného příkoří a v neposlední řadě o chamtivosti. Jednou větou:"Je to prostě film o lidech." Bohudík i bohužel. Jo a zajímalo by mě, jak se Akirovi povedlo dostat z Machiko Kyô tak neuvěřitelný herecký velevýkon. Zíral jsem s vykloubenou čelistí! (06.02.2010)

Co se kurosawovi geniality týče, v Rošamonu ji ukazuje jedna velmi jednoduchá věc - film je neskutečně zábavný a silný, přestože je pln megalomanského přehrávání některých zúčastněných a jejich brutálně otravných smíchů, které zní jako kdyby nějaký zvrhlý pavědec přesunul chorou mysl padoucha Jokera do racka chechtavého s nějakým nehezkým postižením hrtanu. I přes přehrávání jsou ale obrovským plusem herci, hlavní trio krásně využívá rozdílnosti v podání expresivní magor × tichý gentleman × lepá ženština z nich každého herecký projev je úplně jiný, v případě ženského prvku navíc podpořeno abnormální roztomilostí. Děj je sám o sobě prostě a jednoduše zábavný, netuším, kolikrát před tím se tenhle nápad využil, ale fakt že tu funguje je stejně nejdůležitější, snad jen to rámcování s dřevorubcem, pocestným a mnichem by mohlo být zajímavější, ale jelikož považuju mnicha za démona, tak je i tahle výtka z mé strany úhledně bezvýznamná. (17.05.2014)

Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. (24.06.2007)

Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty (02.09.2007)

Tři? Vlastně čtyři pohledy na tutéž věc. A všechny jsou pravdivé. Dešó? O co vlastně šlo? Já bych řekla, že tím důležitým je sonda do lidské duše, tužba věřit v lidstvo, ale kdo ví. Třeba jsem si to jen mylně vyložila. Ale to určitě černobílé kráse filmu neubírá. Navíc Toshirou Mifune byl skvělý. Pro mě je to sympaťák, ať hraje kohokoliv. Jak to ten člověk dělá? (09.10.2009)