Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrajú:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(viac)Videá (2)
Recenzie (246)
Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. ()
Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. ()
Kdyby přišla řeč na to, který film já osobně považuji za nejlepší vůbec, Rašomon by byl velmi vážný kandidát. Dodnes s láskou vzpomínám na památnou projekci tohoto snímku, který mi před mnoha lety objevil kouzlo výjimečné tvorby Akira Kurosawy. Ten chlapík byl zcela bez debat geniální. UPDATE 4.10.2020 - Když jsem po letech dostal chuť si tento film připomenout, opět mě ohromil svými kvalitami. Vlastně mi i připadá nepatřičné o něm cokoli psát, protože to už dávno udělali jiní a protože by to v mém případě bylo jen trapným vršením chvály, což vždy vypadá poněkud podezřele, ne-li směšně. V každém případě kdybych si měl vybrat pár filmů, které bych chtěl stihnout vidět ještě jednou před smrtí, tento by byl zcela jistě mezi nimi. ()
Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. ()
Kurosawův příběh o rekonstrukci jednoho (zlo)činu je neveselým - ba v lecčems přímo depresivním - snímkem o fabulaci, nedůvěře ve společnosti, víře v člověka, podezíravosti, sobectví či o nalhávání věcí druhým i sobě samým. Celkově tíživému vyznění snímku (naštěstí) neschází ani linie naděje - společnost se může zmítat v nedůvěře, ale přesto - přes rozumnou ostražitost a s vědomím "lidské nedokonalosti" - nemusíme automaticky ztrácet víru v člověka. Pojednání o morálce je asi jedno z nejobtížnějších filmových témat - z valné většiny končí tyto sondy o morálce u nehorázného moralizování a u trapných morálních apelů či krkolomných moralizujících exhibicí. Kurosawa si však dokázal s tímto tématem pohrát na výbornou, a to po stránce obsahu i formy. Kurosawův snímek - RAŠOMON - je hluboký snímek s divadelním feelingem, který za pomoci minimálních prostředků a postupů dosahuje maximálního (výborného) výsledku. A nejen díky tomu bezesporu patří mezi světovou klasiku a skvost světové kinematografie. ()
Galéria (67)
Zaujímavosti (31)
- Fumio Hajasaka, ktorý zložil hudbu k filmu, bol režisérom požiadaný, aby pre scénu, keď Masako (Mačiko Kjó) rozpráva svoju verziu, použil upravenú verziu skladby "Boléro", ktorú v 20-tych rokoch skomponoval francúzsky skladateľ Maurice Ravel. (Zdroj: ČSFD)
- Brána Rašómon je názov pre vonkajšiu bránu cisárskeho paláca. (Kristusazapad)
- Akira Kurosawa požádal Tošira Mifuneho (Tadžomaru), aby se pohyboval jako divoká zvěř, konkrétně lev. (džanik)
Reklama