Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrajú:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(viac)Recenzie (246)
Po nějaké době viděno podruhé. Když si zvyknete na expresivní hraní Japonců, začnete to vnímat jinak. Režie, kamera, scénář - bomba. Tohle prostě musíte vidět! ()
Asi poprvé, co jsem sledoval nějakého Kurosawu od začátku do konce. I když, sledoval... přiznám se, že to bylo celkem pozdě večer a občas jsem zaklimbal. A nejen kvůli únavě; Rašómon má hodinku a půl, ale subjektivně trval minimálně dvakrát tolik a místy to byla fakt těžká nuda. Navíc mi úplně nesedělo, jak jsou herecké výkony divadelně přehrávané. Ovšem zatímco u Mifuneho se tahle stylizace do bláznivého rebela dala snést, ta ženská mi fakt lezla na nervy. Kvůli takový krávě bych rozhodně život neriskoval. Jak už tady někdo napsal; nápad, na kterém je film postaven, je daleko zajímavější než jeho převedení na plátno. Takže kopírující Scott z toho nakonec vychází jako jasný vítěz, i když tu základní tezi těžce překroutil. 65 % ()
Jeden z Kurosawových komornějších a kratších filmů, který se ale stal nadčasovým a revolučním dílem díky svému stylu vyprávění, kdy sledujeme příběh popisovaný z pohledu několika postav, s tím že každá z postav situaci popisuje jinak. Je to technika filmového vyprávění, která se právě zde oběvila poprvé, proto se jí říká rashomon effect. Už jenom díky tomuhle je film velká věc. Ještě k tomu přidejme skvělé herecké výkony, znovu se samozřejmě nejvíce předvedl Toširó Mifune a právě režii Akiri Kurosawy. A máme úžasný film. ()
Moje první setkání s filmařskou mistrem Akirou Kurosawou... ()
Vysperkovane zabery, at uz jde o staticke z ruznych uhlu, nebo o dynamicke pri honickach a soubojich. To je bohuzel vse. ()
K tomuhle filmu jsem psala vyčerpávající antropologickou práci, takže tady napíšu jen, že to bylo skvělé. ()
V jistém směru kultovní film a pro mne osobně asi zatím nejlepší a nejsrozumitelnější Kurosawa. Líbilo se mi moc jak je celý příběh vystavěn jen z toho finále jsem trochu v rozpacích. Asi jsem moc velký cynik. ()
Zajímavý film a trošku mě mrzí, že jsem se nějak nemohl 100% soustředit... Dobrá hudba (á la Barbar Conan:)), herci, až bych řekl divadelní choreografie soubojů. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že mi něco buď uteklo nebo nedocvaklo. Tři hvězdičky a bude to chtít někdy repete. ()
V súčasnosti zaujímavé asi už len asi z hľadiska histórie svetového filmu. Pri viacerých scénach nie je jasné, či nejde o frašku. ()
Rašomon je prvy velky film Akiru Kurosawu ktorym sa preslavyl aj mimo domaceho Japonska.Film zaujme divaka skvelou kamerou , scenarom a vynikajucimi hereckymi vykonmy. ()
Geometrie mě nikdy na škole nebavila, jenže Kurosawa jí využívá nikoliv k procvičení mozkových závitů, ale k šikovné hře s divákem, kterému díky ní servíruje kompozičně atraktivní záběry. Byla by ovšem chyba opomenout i příběh, který na jednu smutnou událost nahlíží z několika pohledů a pokaždé je člověku víc a víc zle. Problém není ani v tak japonské přehnanosti výkonů, což je prostě část stylu dané země, ale spíš mírným škobrtnutím na závěr, kdy Kurosawa realistickou výpověď lidské rasy opatřil určitým hořkým happy endem a tím trochu ničí depresivní skutečnost, že lidi prostě svině jsou. ()
Jedna vražda, štyri verzie udalosti, Kurosawov dvorný herec Mifune a smutný kapor Šimura. Vizuálna stránka filmu vymakaná do detailov. Často aj prostredníctvom využitia hry svetla a tieňa (tieň má vraj v japonskej estetike významnú úlohu), čo ešte viac vyniklo pri čiernobielom spracovaní filmu. . Ako sa neskôr vo filme ukáže, pravda je relatívna, ale vždy existuje nádej. Len mi nešlo do hlavy, komu patrilo dieťa zo záverečných minút filmu. ()
Příběh čtyř lží. Lidskost je plačící batole, jež někdo odložil do rozpadajícího se chrámu. Zatímco jeden muž mu ukradne kimono, protože, jak sám přiznává, je sobec (...), druhý, v záblesku prozření svého sobectví, se jej ujímá, neboť, jak podotýká, šest děcek už má a jestli živit o jedno víc už nehraje žádnou roli. ()
Jeden z nejlepších filmů, které sem v životě viděl. Myslím, že se dá právem považovat za opravdové mistrovské dílo. Kompozičně je film naprosto učebnicový. Herecké výkony jsou velmi působivé, charaktery postav silné. Příběh napínavý (lepší než mnohé dnešní detektivky). Jediná drobná výtka, ke konci mi přišel malinko zdlouhavější, ale opravdu bych zkracoval maximálně 5 minut. Konečné morální ponaučení bylo úplně skvostné. Naprosto famózní film, kterým se zkusím inspirovat, pro svou budoucí tvorbu a vzít si z něj mnohá ponaučení. ()
Filmová dokonalost. ()
A týmto klenotom bolo všetko o ľudstve povedané. (ne)Dokonalé! ()
I po 60+ letech se to dá označit jako inovativní, a co teprve tenkrát, když s tím Kurosawa vyrukoval. Filmový skvost s čistě vypointovaným stručným filozofickým přesahem. Má smysl zdůrazňovat, že to má krom režie, skvělou kameru, scénář, herce, vhodně zvolenou hudbu, atd. ? Nemá! ps: věta "Ten muž v modrém kimonu." v černobílém snímku u mě pochopitelně vyloudí potutelný úsměv. [100%] ()
No nech nežerem. Dám 5 hviezd, za zaujímavý námet a nadčasovú a nápaditú réžiu. Možno mierne nadhodnotenie, ale ako hovorím... Nech nežerem. Môj prvý Kurosawa. Status kultového a unikátneho režiséra nielen potvrdil, ale aj podčiarkol. ()