Deň čo deň

A a Rhiannon se ze stránek mé milované knihy přesunuli na filmové plátno, v což jsem ani nedoufal, když jsem knihu v říjnu 2015 přečetl během jednoho odpoledne a ihned se stala mou nejoblíbenější knihou, než ji v březnu 2017 odsunula v mém osobním žebříčku na druhé místo kniha Všechny malé zázraky (All the Bright Places). Tenhle příběh o bezpohlavním hrdinovi, jehož tvář vlastně neznáme a nepoznáme, mě doslova uhranul a nedovolil mi knihu odložit dříve, než jsem ji dočetl. Možná mi byl blízký tím, že i já jsem si ve svém těle tehdy v době četby připadal cizí poté, co se mi povedlo razantně zhubnout desítky kilogramů, vypadal jsem najednou jinak a nevěděl jsem, jak se svým "novým" tělem zacházet. A když autor knihy David Levithan oznámil,že kniha bude zfilmována, byl jsem zvědavý na výsledek. A musím říct, že díky znalosti knihy jsem do filmu ihned bez problémů vklouzl a vlastně mi to hodně rychle uteklo, aniž bych se nudil. Byl jsem zvědavý, jakou konkrétní tvář dostanou jednotlivé postavy, které A v knize střídá. A i když je zde těch postav docela dost, řada dalších byla oproti knize vynechána, takže jsme byli ochuzeni například o mladého narkomana toužícího po další dávce, o hispánskou dívku která místo do školy chodí nelegálně uklízet do bohatých domácností, o gaye který se se svým přítelem účastní gay průvodu, o dvojčata hrající rugby (zde A vystřídá těla obou dvojčat během dvou dnů) nebo například o nádhernou holku s dokonalými proporcemi která jako by vypadla z titulky nějakého časopisu. Ale ty postavy, které se nakonec do filmu dostaly, jsou ztvárněné perfektně a nemám k nim nejmenší výtku. Navíc i když oproti knize dochází tu k menší, tu k větší úpravě a změně děje, v zásadě to dává smysl a uspokojuje to mou touhu po smysluplném ději. Tedy až do chvíle, kdy A zůstává v jednom těle i po půlnoci. WTF?!!! Jestliže do té doby jsem byl spokojený, tak tohle mě neskutečně naštvalo. Jsou nějaká jasně daná pravidla, a najednou jsou porušena, a to vlastně tak lehce, že to diváka totálně zmate. Protože jestliže najednou dokáže zůstat v jednom těle déle, proč to neudělal hned na začátku v těle Justina, když se zamiloval do Rhiannon na první pohled? Zde začíná docházet k nelogičnostem a divák se logicky začne ptát, proč pravidla najednou neplatí? Proč může obývat více dní jedno tělo? A proč to nezkusil už dřív? Teď prozradím knižní spoiler, takže pro ty z vás, kteří to nechtějí vědět, přestaňte číst. V knize A ani jednou nezůstane v žádném těle déle než těch 24 hodin. A teprve ke konci knihy nachází někoho, kdo stejně jako on střídá těla (a ve filmu se tahle postava mihne jen na pár vteřin, aniž by se to divák dozvěděl). Tenhle "člověk" se stejným osudem jako A přišel na to, jak zůstat v jednom těle jak dlouho potřebuje. A v knize je jen naznačeno (protože A se svými morálními zásadami o této možnosti nechce vědět podrobnosti), že jediný způsob, jak ovládnout nějaké tělo, aniž by ho musel po 24 hodinách opustit, je dopustit se vraždy. Původní duše to tělo opustí a ono bude připraveno pro novou duši. Ale jak přesně to funguje, to není v knize rozvedeno. A proto se nemohu spokojit s touhle inovací pro potřeby filmu, protože to prostě nedává smysl, a navíc není ani ve filmu vysvětleno, jak se povedlo, že A zůstal v jednom těle více dnů. A kvůli tomu také strhávám jednu hvězdu. Jinak se ale jedná o úžasný lehce fantasy romantický teenage příběh podle young adult románu, se kterým jsem v zásadě spokojený. Herecké výkony jsou podařené, film je většinou úžasně strhující a kladně hodnotím, že ve filmu nefigurují žádní známější herci a více tak vynikne děj. Je fajn, že tenhle příběh byl zfilmován, a už se těším na další knižní díl, jehož vznik autor knihy letos začátkem roku oznámil na svém Facebooku. Jsem zvědavý, jak se bude příběh dál vyvíjet poté, co A opustil Rhiannon, která je ale odhodlána znovu ho najít. Tahle filmová kompilace ze dvou knih "Den co den" a "Ještě jeden den" stála za to. Nejste-li příznivci nebo znalci knihy, pravděpodobně si to užijete ještě o něco víc než já, a přistoupíte-li na hru tvůrců, že je možné, aby hlavní hrdina zůstal v nějakém těle déle než jeden den, budete asi i i nadšení. Rozhodně si ale myslím, že tenhle film i celý příběh stojí za pozornost, protože nám ukazuje, že ať už vypadáme jakkoliv, ať jsme jakékoliv národnosti, vyznání nebo orientace, uvnitř jsme vlastně všichni stejní. A to je hlavní poselství filmu i celého příběhu. Všichni jsme lidé! Srdečné díky Davidu Levithanovi za stvoření tohoto příběhu. (06.04.2018) (menej) (viac)