Sedem samurajov

Sedm hvězd pro sedm samurajů. Aha, to nejde... Tak aspoň těch obligátních pět. Nepřekonaný originál, který oproti známějšímu remaku ztrácí pouze v nepřítomnosti nějakého "tahouna" v řadách lapků. Takovým jakým je v Sedmi Statečných Calvera. Také tempem je na tom westernová verze lépe. Ve všem ostatním je Kurosawova verze lepší a vzhledem k tomu, že kvality amerického remaku všichni znají, tak netřeba více pět na Samuraje chválu. Spolu s Rudovousem a "Nebem a Peklem" zřejmě vůbec nejlepší Kurosawa. (25.07.2006)

Nejdřívě jsem nechtěl zase škádlit olgoje chorchoje bosou nohou a mlčky tento snímek přejít. Avšak po přečtení komentáře od 3 AM Code, s kterým snad stoprocentně souhlasím, jsem nakonec nalezl odvahu a budu se tak snažit zbytečně neopakovat nic, co již napsal on, čili, pokud chcete vědět, jak se stavím k těm tradičním filmovým hodnotám, přečtěte si jeho. Pořídil jsem si 3 a půl hodinovou verzi a je to tak pravděpodobně nejdelší film, jaký jsem kdy viděl (jo jo, bejvávalo - pozn. komentátoristy o rok později). První hoďka byla dobrá. Nalezání hrdinných samurajů bylo zábavné. Ovšem nemohl jsem se zbavit dojmu, že v Sedmi statečných byla každá postava charakteristická, zapamatováníhodná - jak duševnem, tak především vizuálně. Takashi Shimura je tak snad jedinou výjimkou a to dost možná proto, že je Yulu Brynnerovi trochu podobný. Jelikož 207 minut je tuším více, než kolik je zde napsáno, jde pravděpodobně o rozšíření o vystřihané scény. A je to bohužel znát. Spousta z nich se mi zdála hluchá a zbytečná a taky trochu únavná. Proto mě překvapilo, jak poměrně rychle tento film utíkal. Což je mimochodem můj častý syndrom u tří (případně delších) hodinových snímků s tím, že na úplném konci, pokud se nejedná o počin, z kterého jsem na větvi, přesto značně trpím. Je to pro mě důkaz, že za tím stojí jen a jen moje psychika, protože u 80 -ti minutových filmů si k závěru taky dost často klepu na hodinky, které nemám. Proto mám pro sebe radu do budoucna: "Hlavně se nedívat, jak to má být dlouhé". Nemám moc srovnání v asijské oblasti té doby, 50 let tam a nazpátek mám víceméně tmu (pravda, nazpátek je to možná i trochu víc), ale rozhodně si na filmech prioritně necením technického zpracování, ani se je nesnažím oceňovat na základě vlivu či klasičnosti (ah, tím jsem si zase naběh....), ale zkrátka především na tom, jak mě zaujme příběh, prostředí, nápaditost a myšlenka, což se v tomto případě nepovedlo, a tak nejpříjemnější pro mě nakonec byla 5-ti minutová pasáž uprostřed, ve které jsem mohl v klidu nechat spadnout hlavu do klína a přestat namáhat mozek a poslouchat hudbu, jelikož na obrazovce se vyjímaly po celou dobu jen 3 neznámé japonské znaky na černém podkladu značící přestávku... (28.06.2006)

,,BUDEME BOJOVAT! NAJDEME SI SAMURAJE...“ /// Dlouho vo tom, že najít spolehlivýho samuraje není žádná prdel (to máte jako s těma kovbojema). Pak máte dost času zjistit, že Japonec není našinec (tak jako u jinejch samurajskejch filmů). Ale nejvíc mě zajímalo, jaký bude finále…Tři a půl hodiny ryzího filmovýho vyprávění! Nevím, jestli akce s několika samurajskejma kouskama a velkou dávkou hromadnýho válečnýho nadšení vesničanů bude pro současnýho filmovýho diváka dost efektní. Film má ale v sobě ohromnou vnitřní sílu, která vztyčuje Fuquovýmu vymydlenýmu pozlátku nejen prostředníček! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli najmout kovboje nebo samuraje. 2.) Doma jedeme jen klasiku. 3.) Thx za titule „Martin Tirala“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ * (29.01.2017)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)

„Musíme nájsť hladného samuraja.“ Niektoré staré filmy je radosť pozerať a SEDEM SAMURAJOV (r. Akira Kurosawa), ktorý sa dočkal amerického remake SEDEM STATOČNÝCH, nie je výnimka. O akciu nejde, krásne dlhé zábery sústredené okolo vynikajúcich hercov z nádherne čistej réžie však nie sú ani žiadnym hlúpym semenišťom pre pseudo filozofické rozmýšľanie nad nesmrteľnosťou chrústa - proste zábavný film. (29.08.2008)