Sedem samurajov

Mrzí mě, stejně jako v případě Meliésových filmů, že Sedm samurajů není prvním akčním filmem, který jsem kdy viděl. Akční žánr je už dávno někde jinde, nemá v sobě takovou duševní hloubku a takové dobrodružství s vtipem navrch. Můj zásadní problém bude v tom, že jsem nejdřív viděl remake - takže jsem zhruba věděl, co se bude dít a díky přepálené (SE) stopáži jsem na to čekal hrozně dlouho. Film bych rozdělil na 3 části: v první se dává sedmička dohromady a cestuje do vesnice. Tady je natočena každá scénka, která jen může být, nic se nepřeskakuje, nic nevystřihuje. Druhá, která je jádrem problémů a měla být sestříhaná na minimum, mapuje děj ve vesnici, přípravu na lapky a vztahy mezi vesničany a samuraji. Třetí je samotný boj, který s malými přestávkami a odbočkami trvá něco přes hodinu. Posledních 10-15 minut je to nejlepších, Mifune je bláznivý ďábel a Kurosawa navždy stanovil některé nosné myšlenky a technické parametry akčního žánru. Chtěl bych vidět 2 a půl hodinovou verzi, jestli by byla lépe sestříhaná, zaručeně by víc odsýpala a tím pádem mě víc bavila. Takto to byl ubíjející maraton, byť umělecky podaný velmi na výši. [Přesná stopáž: 207 min - SE] (29.07.2008)

Film, který mě dlouho míjel. Jako první jsem viděl americký remake a kdybych měl zvolit vítěze, volil bych partu kolem Yula Brynnera a Steve McQueena. Na druhou stranu musím podotknout, že na to že bylo Sedm Samurajů natočeni v roce 1954 jedná o neuvěřitelnou akčňárnu. Dost se mi líbil seznam ze kterého naši Samurajové postupně vyškrkávali zabité lapky, taky jejich plán vpouštění protivníků po jednom nebo dvou byl vynikající. Herci byli sympatičtí a postavy přes můj počáteční zmatek výrazné a originální. (02.10.2009)

K tomuto filmu nelze absolutně již nic dodat, leda snad: "Vidět a zemřít ... " Ať už si člověk vezme jakýkoliv aspekt a stránku filmu, všechno je na absolutně dokonalé a špičkové úrovni, která dává ve výsledku jeden monstrózní nezapomenutelný filmový zážitek. Kult kultů a to jak v oblasti hrdinských filmů, akčních filmů, historických filmů, dramatu, válečných filmů, samurajských filmů a dalších a dalších. Ani při tak dlouhé stopáži jsem se ani chvíli nenudil, což je neuvěřitelný režisérský výkon. Jeden z nejlepších filmů všech dob, zejména pak ve vztahu k jeho stáří ... (20.07.2008)

Nemůžu říst, že bych se stala kultovní fanynkou Akiro Kurosawy, vždy jde o snímky exotické, u kterých vnímám určité aspekty, ale v zásadě mi zůstávají cizí, neberou mě za srdce. Ale dala jsem si tu práci a našla si čas a na snímek se v klidu podívala. Dokonalá filmařina v příběhu, do něhož jsem nepronikla. (18.12.2017)

Vždycky, když sedám k dalšímu Kurosawovu filmu, tak se bojím nudy a vždycky jsem rychle vyveden z omylu. Pověsti o Sedmi samurajích nelhaly. Dokonalá atmosféra, hluboký ponor, nádherně podaný legendární příběh. Mifuneho opičák Kikučijo vypadá jako rušivý element, ale při druhém zhlédnutí jsem si čím dál víc uvědomoval, že právě tuto postavu jest považovat za ústřední, přesně jak to odpovídá jeho posici na zástavě. Nejen vnějškově (rádoby samuraj rolnického původu). Znovu a znovu se z jeho nitra vyjevují veškeré morální a sociální kotraverze, s nimiž film mistrně pracuje i jinak (vypiplaností modelových situací, působivostí scén, figurální komposicí). Nelze nezmínit kameru, nebo spíš to dokonale vypiplané předvedení "stojatých" scén - to není jen film, to jsou všechny druhy umění dohromady. Neuvěřitelná síla. O co šlo v této válce? O rýži, o obilí, o úrodu, o život. A někde v pozadí: o čest. Po boji: Co se zbylým samurajům honí hlavou při pohledu na setbu? Ovšem, co se honí mladému, je nám jasné. Jeho nešťastná láska se s písní vrací, kam patří. Je to dobře? Nebo špatně? Je to prostě tak. Radostnou ritualizovanou setbu doprovázenou kolektivní hudbou střídá pohled na hroby za doprovodu ústředního hrdinského motivu. A je konec. (25.02.2011)