Sanjuro

Dalsi podprumerny Kurosawa, kde saskuje banda 10ti cernobilych samuraju u kterych nemate sebemensi poneti kdo je kdo, proti stovkam jinych samuraju, kteri vypadaji uplne stejne, krome hlavniho hrdiny (Toshiro Mifune), ktereho uz jste videli v 1:1 stejne roli v 50ti jinych Kurosawovych filmech. Obcas nezbyva, nez nad prepalenym hodnocenim nekterych jeho filmu zasnout. 4/10 (30.11.2010)

Je škoda, že většina z nás asi nejprve viděla mnohé pozdější filmy z podobnou zápletkou, které snad možná i vycházeli právě z tohoto filmu. Mě při sledování napadly asi tři. Což snad trošku ubírá na dojmu. Ale jen trochu, neboť kamera, atmosféra, výrazné humorné prvky, akce i kulisy (ty japonské zahrady s různými jezírky a potůčky jsou fakt nádhera, i v černobílé verzi) jsou parádní. Zajímavá je hudba, která jako by k filmu, jeho ději, atmosféře a povaze daných scén, vůbec neseděla. Strašně mě bavila stará správcová. Výborně napsaná i zahraná postava. A ten závěrečný souboj je naprosto geniální. (31.07.2012)

Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. (27.07.2011)

Nu což, rozhodně to není špatné, ale o něco horší než předchozí Yojimbo to je, důvodů je hned několik, za prvé prostředí působí mnohem komorněji, což by problém nebyl, kdyby byl děj zajímavý, jenže on moc zajímavý není, neb je až moc jednoduchý a navíc ho nepodporuje ani jedna zajímavá vedlejší postava, v předchozí části se přeci jen zjevil alespoň nějaký ten sympatický vesničan (tady civilové de facto absentují zcela a místo nich je tu banda blbózních ozbrojenců) a zdejší űberpadouch je totálně a úžasně bezvýrazný, že i kdyby ho místo japonce hrál výjimečně vysoký Wookie se zrzavo-zlatavou srstí, nepomohlo by to, aby působil démoničtěji, nebo padouchovatěji. Tahle to sice zní, že jenom kritizuju, ale to by bylo dosti nefér, pořád je to výborná záležitost, které vládne Mifune a mající docela překvapivé vyvrcholení, které se dokonce snaží dodat určitý druhý pohled. " Dejte si pozor, vzbudili jste mne.. Jsem mrzutý! " (11.05.2014)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)