Sanjuro

Má to dobré tempo a je to tak príjemne odľahčené, no samotný príbeh nemá čím zaujať, aj keď v dobe vzniku ešte mohol byť celkom originálny. Postavy sa správajú predvídateľne, vymýšľané finty na oklamanie nepriateľa sú dosť naivné. Mifune opäť v úlohe pohoďáka, ktorého len tak niečo nevyvedie z miery. Škoda súbojov, pri ktorých sa síce oháňa mečom a súperi padajú na zem, no nevidíme žiadny náznak krvi, ktorá by mala každým úderom meča minimálne odkvapkávať. Akurát na záver sa nám to snažili asi vynahradiť, tak vytriskne gejzír nejakej tekutiny, ktorý pôsobí dosť úsmevne. (23.05.2019)

Toširó Mifune v roli samozvaného zachránce bandy neschopných samurajů. :-) Občas to s tou jejich hloupostí bylo až extrémně přehnané. Naopak Toširó má všechno na háku a i zapeklité situace řeší s přirozeným nadhledem. Tacuja Nakadai v pro mě nezvyklé roli záporáka. Není to podle mě nejlepší samurajský film, ale má to dobré tempo a nechybí odlehčení humorem. Spoiler: Celý film jsem se těšil na závěrečný souboj dvou odvážných mužů, ale na můj vkus tento moment Akira Kurosawa dost odflákl. (14.10.2014)

Pro mě asi jeden z nejslabších Kurosawových snímků. Vychválit mohu prostředí, Mifuneho, hudbu, závěrečný souboj a myšlenku o nesmyslnosti válčení, ovšem forma tohoto počinu mi příliš nesedla. Naivita některých scén mi vysloveně vadila a časté pokusy o humor prostřednictvím grimas a gest mě také nepotěšily. Osobně mám od Kurosawy nejraději nesamurajského Děrsu Uzala a samurajské Tři zločince ve skryté pevnosti či kultovní snímek Sedm samurajů. (29.05.2013)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Nu což, rozhodně to není špatné, ale o něco horší než předchozí Yojimbo to je, důvodů je hned několik, za prvé prostředí působí mnohem komorněji, což by problém nebyl, kdyby byl děj zajímavý, jenže on moc zajímavý není, neb je až moc jednoduchý a navíc ho nepodporuje ani jedna zajímavá vedlejší postava, v předchozí části se přeci jen zjevil alespoň nějaký ten sympatický vesničan (tady civilové de facto absentují zcela a místo nich je tu banda blbózních ozbrojenců) a zdejší űberpadouch je totálně a úžasně bezvýrazný, že i kdyby ho místo japonce hrál výjimečně vysoký Wookie se zrzavo-zlatavou srstí, nepomohlo by to, aby působil démoničtěji, nebo padouchovatěji. Tahle to sice zní, že jenom kritizuju, ale to by bylo dosti nefér, pořád je to výborná záležitost, které vládne Mifune a mající docela překvapivé vyvrcholení, které se dokonce snaží dodat určitý druhý pohled. " Dejte si pozor, vzbudili jste mne.. Jsem mrzutý! " (11.05.2014)