Sanjuro

Zatím nejlepší Kurosawa, kterého jsem viděl. Příjemná délka, zajímavý příběh, skvělý Toshiro Mifune a Kurosawa v největší formě. Překvapilo mě tempo a plynulost děje, který se zbytečně nezasekává a nečeká. Kontrast vidiny boje a krve v podobě samuraje a mírumilovný a láskyplný pohled na svět skrze dvě ženy je jen jedním z kontrastů v celém filmu a jasně dává najevo, že tohle je promyšlené od první do poslední minuty. (31.12.2008)

Dalsi podprumerny Kurosawa, kde saskuje banda 10ti cernobilych samuraju u kterych nemate sebemensi poneti kdo je kdo, proti stovkam jinych samuraju, kteri vypadaji uplne stejne, krome hlavniho hrdiny (Toshiro Mifune), ktereho uz jste videli v 1:1 stejne roli v 50ti jinych Kurosawovych filmech. Obcas nezbyva, nez nad prepalenym hodnocenim nekterych jeho filmu zasnout. 4/10 (30.11.2010)

Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. (20.06.2011)

Můj druhý Kurosawa. Výborný, přímočarý snímek s opět parádním Toshiro Mifunem v hlavní roli. Zkušený samuraj se snaží vést skupinku horkokrevných bojovníků a na jejich cestě je doprovází řada soubojů, intrik, napínavých i vtipných okamžiků a hlášek. Až do dnešního dne jsem si myslel, že nejrychlejšími technikami iaidó disponuje Kenjiro Sanga, avšak Sanjuro Třicetiletý z Kaméliové zahrady mě v jednom z nejnapínavějších a nejrychlejších závěrečných duelů přesvědčil, že jsem byl na omylu. Neuvěřitelně precizní a nebezpečná technika (jak píše Marius) je provedená naprosto famózně. A poprvé stříká gejzír krve. Dobrý meč zůstává v pochvě. Ještěže má Sanjuro meč nejlepší, ten je pořád na vzduchu... jasný, smysl snímku je v nesmyslnosti válčení a zabíjení... (25.03.2008)

Pro mě asi jeden z nejslabších Kurosawových snímků. Vychválit mohu prostředí, Mifuneho, hudbu, závěrečný souboj a myšlenku o nesmyslnosti válčení, ovšem forma tohoto počinu mi příliš nesedla. Naivita některých scén mi vysloveně vadila a časté pokusy o humor prostřednictvím grimas a gest mě také nepotěšily. Osobně mám od Kurosawy nejraději nesamurajského Děrsu Uzala a samurajské Tři zločince ve skryté pevnosti či kultovní snímek Sedm samurajů. (29.05.2013)