Sanjuro

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)

Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc). Sanjuro měl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou... „Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“  Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací pro Lady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl. [70%] (26.02.2023)

První Kurosawův samurajský film, který jsem viděl. Naivnější a statičtější, než jsem čekal, v celé filmu se střídají prakticky jen 3 prostředí - interiér, ulice a zahrada. Rozhodně nejde o akci, spíše o cynické vystupování Toshira Mifuneho s občasnými bonmoty a snaha přechytračit nepřítele léčkami, které jsou stokrát provařené... Nudě zabraňuje charizma hlavního představitele, jemný humor a stoprocentní využití širokoúhlého obrazu. (26.04.2006)

Dalsi podprumerny Kurosawa, kde saskuje banda 10ti cernobilych samuraju u kterych nemate sebemensi poneti kdo je kdo, proti stovkam jinych samuraju, kteri vypadaji uplne stejne, krome hlavniho hrdiny (Toshiro Mifune), ktereho uz jste videli v 1:1 stejne roli v 50ti jinych Kurosawovych filmech. Obcas nezbyva, nez nad prepalenym hodnocenim nekterych jeho filmu zasnout. 4/10 (30.11.2010)

Tentokrat to nebude odo mna plna palba, lebo jo, niektore sceny su fascinujuce a nadherne, ale pribeh a dej je len z tych priemernejsich - korupciu poznal uz Staroveky Egypt a je stara ako ludtvo samo, takze na tuto temu sa uz toho da len malo vymysliet. Je sice pravda, ze japonski chlapci sposobuju Sanjurovi neskusenostou a naivitou viac problemov nez uzitku, ale tak jaxi je to aj u ostatnych narodov, Japonsko nie je vynimka. Zvysok pribehu je potom uz len vata, ale je tuna pritomna samurajska tematika /to mam rad/ a herci ako Toshiro Mifune a Takasi Simura sa do toho dobre opreli a tahaju film. Ovsem, Kurosawa natocil uz aj lepsie filmy, tento je len nadpriemerny. 85 % (19.04.2016)