Yojimbo - osobný strážca

Musím souhlasit s Mariem (sorry, ale skloňovat se musí;)). Po všech těch zkazkách a zvěstech o takřka legendárním filmu jsem čekal něco víc. Trochu kacířsky říkám, že mě víc zaujal Kitanův Zatoichi. Což neznamená, že bych se u Yojimba nudil...prostě mě režijní stránka věci jaksi neuchvátila a hlavním důvodem, proč chci vidět další Kurosawovy filmy, je Toshiro Mifune. 80% (13.09.2006)

Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. (19.08.2015)

Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. (22.03.2008)

Tak teď si, přátelé, svorně zachrochtejme blahem. Obecně mám problém s asijskými filmy i s Kurosavou jako takovým - uznávám ho jako überzdatného filmaře, ale některé podivnosti ve scénářích a hlavně japonská herecká škola mi často kazí zážitek z jinak velmi povedených snímků. "Ochránce" je první film, u kterého odhazuji všechna "ale" - ukázkově napsaný scénář, mistrně rozehraná zápletka, Toshiro Mifune v roli mlčenlivého bohatýra a mstitele, širokoúhlé záběry soubojů na prašných ulicích zametaných větrem. Napínavý útěk pochroumaného samuraje a závěrečný souboj si budu v myšlenkách přehrávat ještě hodně dlouho. Chro. (21.02.2010)

Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. (06.08.2014)